Ať se stoly prohýbají: Troufli byste si na českou středověkou hostinu?
Hostiny patřily k běžným radovánkám středověkých elit. Představovaly dobrou příležitostí pro pána domu, aby se ukázal v tom nejlepším světle a svoje hosty patřičně oslnil a uctil
Hostitel kladl důraz hlavně na vybrané pokrmy a nápoje. Skvostný oděv býval až na druhém místě, ale i tak hrál podstatnou roli. Neméně důležité pak bylo vybavení hodovní síně, nádobí a jídelní náčiní. Hody se od pradávna spojovaly s významnými životními událostmi, jako je křest, svatba, pohřeb či korunovace. Strojily se o významných svátcích a slavnostech, tedy na Vánoce, Velikonoce, posvícení a masopust, a v městském prostředí se tradičně pořádaly jednou do roka na svatého Havla, kdy byli voleni a potvrzováni konšelé, čelní představitelé městské samosprávy. Na nejhonosnějších hostinách se mohlo podávat až několik desítek chodů a trvaly několik dní.
Stylové hodování
Jak by tedy měla vypadat pamětihodná a bohatá hostina na panovnickém dvoře? Na stole nesměly chybět cínové či luxusnější stříbrné talíře, lžičky a pohárky, tenké vysoké skleněné číše z lehce nazelenalého skla, cínové konvice s dováženými rakouskými, uherskými a italskými víny, lněné ubrousky, nože a slánky. Stoly pokrývaly čistě bílé lněné ubrusy, které mohly mít vytkávané vzory nebo byly ozdobně vyšívané či vzorované modrými pruhy. Stěny mohly pokrývat drahé gobelíny s vyobrazením mytických tvorů, rostlin a zvířat.
Místnosti dominoval dlouhý stůl na vyvýšeném pódiu, za nímž sedával na nejčestnějším místě uprostřed panovník. Po stranách jej obklopovali hosté podle jejich urozeného původu. Stůl se obvykle umisťoval před krb, aby v chladnějších dnech hřál hodovníkům záda. Sál osvětlovaly lojové svíce či výrazně dražší voskovice. V rohu místnosti měli své místo hudebníci, ve francouzském prostředí byly pro ně dokonce budovány balkony.
TIP: Dvakrát a dost: Najedli byste se ve středověku dosyta?
Na velkých servírovacích mísách se podávaly v postních dnech ryby, jinak především zvěřina, která patřila mezi panskou stravu. Dováženým kořením se rozhodně nešetřilo. Ve vrcholném středověku znali citrony, rozinky a fíky, někdy se dokonce dovážely mořské ryby a ústřice. V pozdějším období si našly na hodovní stůl cestu rýže a třtinový cukr jako luxusní dovážená potravina.
