Budova jihovietnamského národního shromáždění sloužila jako sídlo parlamentu od roku 1955, ale o 20 let později se vrátila ke svému původnímu účelu a začala hostit divadelní představení. Bojovníci na snímku mají vojenské uniformy. Během ofenzivy, která ukončila válku, se Vietnamská lidová armáda v dosud nevídané míře propojila s partyzánským hnutím, jemuž tou dobou dodávala většinu kádrů.
Vítězství revoluce
Hektický poslední dubnový den roku 1975 vyvrcholil v dopoledních hodinách, kdy jihovietnamský prezident Duong Van Minh ohlásil zastavení palby a bezpodmínečnou kapitulaci. Kolem dvanácté hodiny prorazil tank bránu vládního paláce, a když komunisté vešli dovnitř, našli prezidenta i jeho kabinet sedět u oválného stolu. Minh řekl velícímu nepřátelskému důstojníkovi, že tu čekají, aby mohli oficiálně předat vládu.
Severovietnamský plukovník však odvětil: „Otázka předání moci není na pořadu dne. Vaše moc se již rozdrolila. Nemůžete předat něco, co nemáte.“ Později odpoledne pak komunistický velitel ohlásil rádiem rozpuštění dosavadní jihovietnamské vlády i všech jejích podřízených orgánů.
TIP: Najdi a znič aneb Pěšákova válka: Americká pěchota ve Vietnamu
V následujících dnech vojáci a partyzáni odřízli metropoli od okolí a zároveň hlídkovali v jejích ulicích, aby obnovili pořádek. O rok později pak přišlo symbolické přejmenování Saigonu na Ho Či Minovo Město.
