Sběratelé zásob: Kdo nejdřív myslí na zimu?

Jak je možné, že někde v českých lesích a parcích můžete vidět ve větvích houby? Za to přece může veverka, která horlivě shání zásoby, aby přečkala zimní čas strádání. Ačkoli jiná zvířata nevystavují svoje spižírny tak okázale na odiv, na zadní kolečka pro chudé a chladné měsíce myslí skoro všichni. 

Živé konzervy krtků a milovníci „lískáčů“

Krtek obecný (Talpa europea) se živí převážně bezobratlými živočichy. Hledá je pomocí dobře vyvinutého čichu a vyhrabává svým ostrým čumáčkem. V hloubce asi 40 centimetrů si v podzemním labyrintu chodbiček buduje spižírny a ukládá do nich žížaly, které ochromí kousnutím do nervového centra. Tohle malé činorodé zvířátko přitom musí mít spižíren a žížal připravených opravdu hodně, protože denně dokáže spotřebovat téměř tolik potravy, kolik samo váží.

Krtek musí na zimu nasbírat množství žížal, aby čas nedostatku ve zdraví přečkal. (foto: Shutterstock)

Plšíci lískoví (Muscardianus avellanarius) jsou nočními savci, kteří si přes léto budují maličká kulovitá hnízda z trávy a listí. Na zimu si však staví větší hnízda v objevené prázdné noře nebo pod mechem a listím. Do nich si pak horlivě nosí zásoby, převážně lískové oříšky. Plšíci bývají považováni za samotářská zvířata, ale na relativně malém prostoru se ve skutečnosti může vyskytovat více jedinců, kteří se spolu dokonce dokážou dělit o potravu a dorozumívají se bohatou škálou vrčivých a hvízdavých zvuků.

Plšíci lískoví shromažďují na zimu jádra lískových ořechů v prázdných norách nebo pod mechem a listím. (foto: Shutterstock)

Poklady z pecek a zapomnětliví střádalové

Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) obývá takřka celé území České republiky. Pohybuje se rychlými skoky, dovede dobře plavat a za potravou se vydává po setmění. Tito hlodavci žijí v nepříliš organizovaných společenstvích, na jejichž vrcholu stojí dominantní sameček, jehož velké teritorium se překrývá s teritorii podřízených samiček. Myšice se živí převážně semeny, ale také plody, kořínky a hmyzem. Rovněž vyžírají hlemýždě z ulit. Zimu myšice nepřespávají, a proto si dělají vydatné zásoby, například z pecek třešní a dalších peckovin.

Také myšice křovinná patří mezi zvířata, která zimu rozhodně nepodceňují. (foto: Shutterstock)

Čiperné veverky (Sciuris vulgaris) mívají lidé obecně rádi pro jejich sympatický zjev. Dalším důvodem k oblibě by pak určitě mohla být veverčí pracovitost. Tato temperamentní stvoření totiž stráví až osmdesát procent dne sháněním potravy, kterou tvoří semena šišek, oříšků, ptačí vejce, lesní plody a houby. Na zimu si veverky připravují spižírny v dutinách stromů, na zemi i ve větvích. Schovávají si do nich šišky, oříšky i houby, které suší. 

Veverka obecná (foto: Wikimedia Commons, Peter Trimming, CC BY 2.0)

Zoologové tvrdí, že veverky si množství svých potravních skrýší nepamatují, ale že je stále znova a znova nalézají při prohledávání příhodných míst. Pomáhá jim při tom jejich výtečný čich. Ovšem i pro šikovné veverky bývá zima krutou zkouškou. Plných 75–85 % letošních mláďat krutý čas strádání nepřežije. 

Geniální skladníci a tvůrci žaludových mozaik 

Lidé často s despektem hovoří o „ptačích mozečcích“, jako o něčem méněcenném. Neprávem Přitom kupříkladu sojky (Garrulus glandarius) si na zimu ukrývají zásoby do několika tisíc skrýší na ploše několika čtverečních kilometrů. Ornitologové tvrdí, že si pamatují nejen umístění „spižíren“, ale dokonce i co v nich konkrétně mají uloženo. Prý to dokazuje fakt, že sojky nejdříve spotřebovávají rychle se kazící potravu, zatímco například trvanlivé žaludy nechávají „na potom“. Sojky si také dávají dobrý pozor, zda nejsou při ukrývání zásob někým sledovány. Pokud ano, jídlo raději přemístí jinam.

Sojka obecná (foto: Wikimedia Commons, Hwbund, CC BY-SA 4.0)

Zásoby si vytvářejí i datlovití ptáci. V polském Bělověžském pralese jsem nacházel staré stromy, v jejichž kůře bylo zasazeno tisíce šišek a žaludů. Vysvětlení tohoto jevu je opravdu pozoruhodné. Ornitologové si všimli, že někteří severoameričtí datlové vydlabávají na konci léta do kůry borovic malé otvůrky, do nichž pak, jako šperky, zasazují žaludy. Ve kmeni jedné borovice tak může být i několik tisíc otvorů. Bylo pozorováno, že někdy si datlové založí spižírnu i ve stěně srubu postaveného z neotesaných klád. V zimě ovšem spižírny šplhavců přitahují pozornost veverek, myší i jiných ptáků.

Sadaři stromů a strážci nevyčerpatelných zásob 

Ovšem i ptáci, kteří si zásoby na zimu nedělají, nám na konci léta a v nadcházejícím podzimu připraví zajímavé divadlo. V té době totiž na keřích a pláňkách dozrává mnoho bobulovitých plodů, které ptákům prostírají tabuli k lákavým hostinám. Ptáci se tak starají o rozšiřování semen z výživných bobulí. Dužina mnoha plodů totiž obsahuje látky, které brání klíčení. Ptačí trávení má proto zásadní vliv na klíčení semen, která se teprve po projití ptačím zažívacím traktem oddělí od dužiny.

TIP: Boj o život: Zvířecí starosti o spižírnu

Křeček polní (Cricetus cricetus) sice během zimy hibernuje, avšak asi jednou týdně se probouzí a krmí se nahromaděnými zásobami. Na konci léta a na podzim toho dokáže „nakřečkovat“ skutečně hodně. Tlapkami si do lícních toreb napěchuje obilí, luštěniny a různé hlízy, které pak v podzemních komorách opět vyplivne a uloží. Kořínky rostlin si do spižíren dokáže nosit i v předních tlapkách.

Křeček polní ve svých podzemních zásobárnách obvykle ukrývá patnáct až třicet kilogramů zásob. Zoologové ale v jedné křeččí spižírně našli i zásoby o hmotnosti devadesáti kilogramů! (foto: Wikimedia Commons, Agnieszka Szeląg, CC BY-SA 3.0)