Satelit OCO-2 detekuje lidský příspěvek k množství oxidu uhličitého v atmosféře

Ve sledování množství oxidu uhličitého v atmosféře jsme byli po dlouhá desetiletí odkázáni na pozemní stanice. Díky jejich měření víme, že oxidu uhličitého je teď v atmosféře kolem 400 ppm (částic na jeden milion), což je zhruba o třetinu více, než bylo v atmosféře před začátkem moderní industrializace a nástupu velkorysého používání fosilních paliv.

Data z pozemních stanic jsou nepochybně užitečná, mají ale svá dost podstatná omezení. Například nemáme žádné informace z rozlehlých ploch oceánů a nejednou scházejí i ze souše, kvůli postoji některých zemí.

TIP: NASA připravuje misi CYGNSS, která zlepší předpovídání hurikánů

Situace kolem měření oxidu uhličitého v atmosféře se změnila v červenci 2014, kdy NASA vypustila satelit Orbiting Carbon Observatory-2 (OCO-2). Ten poskytuje vyčerpávající údaje o obsahu oxidu uhličitého v globálním měřítku. Z dat satelitu OCO-2 lze například vyčíst v jakých oblastech se v atmosféře objevují z dlouhodobého hlediska anomálně vysoká množství tohoto skleníkového plynu.

Kompletní mapu oxidu uhličitého v atmosféře zveřejnila NASA. Nejhůře je na tom jižní polokoule.