Rozhovor: Když vozíky s hráči létají vzduchem
Basketbal na vozíku je celosvětově nejrozšířenější kolektivní vozíčkářský sport. Atraktivní a pořádně tvrdý – hráči i s vozíky často doslova létají vzduchem. Českou reprezentaci a klub WBS Pardubice připravuje Jaroslav Menc. Pod jeho vedením tým například vyhrál Středoevropský pohár nebo zvítězil v základní skupině Euroligy
Jak jste se k basketbalu na vozíku dostal?
Kamarád a zároveň kolega měl úraz, po kterém zůstal na vozíku. Chtěl dál sportovat a já jako trenér basketbalu věděl, že se košíková dá hrát i s tímto handicapem. Pídil jsem se po informacích a kontaktoval kluby v Praze a Brně. Začal jsem s nimi trénovat jako hráč, abych věděl, jaké to je. A v roce 2009 jsme založili klub v Pardubicích.
Kolik se vás na první trénink sešlo?
Dorazilo šest lidí a téměř všichni dodnes hrají. Dnes je nás šestnáct, z toho čtyři ženy.
A brzy se dostavily úspěchy…
Předminulá sezóna byla skvělá. Vyhráli jsme Středoevropský pohár, v Eurolize jsme zvítězili v základní skupině a postoupili do jednoho z finálních turnajů ve Španělsku. V rakouské lize, kam jsme se přihlásili, abychom mohli více hrát, jsme skončili druzí.
Jak je to vlastně s vozíky? Jsou speciální?
Jsou. Podobné se používají i na florbal či házenou. Musí hodně vydržet. Vozíčkářský basketbal je hodně tvrdá hra, vozíky i s připoutanými hráči létají vzduchem. O karamboly není nouze. Než jsme sehnali vozíky vlastní, chvíli to trvalo. Jsou docela drahé, cena se pohybuje zhruba mezi 120 až 150 tisíci za kus. A to není top, je to střední třída. Jen kola přijdou zhruba na 25 tisíc korun.
Nemáte někdy chuť s tím seknout? Přece jen to je spousta času a energie…
Samozřejmě se takové okamžiky sem tam vyskytnou. Ale jsme jeden tým – nejen na palubovce, ale i mimo ni. Po zápasech se mnohdy v hospodě potkáme i se soupeři a nad půllitry všechno důkladně probereme. Jednou do roka pořádáme v Pardubicích turnaj, který odpoledne pokračuje grilováním, a jen skončíme, už se všichni těší a hlásí na další ročník. Velmi mě to naplňuje.
Čemu dáváte přednost? Hladince, šnytu nebo máte raději mlíko?
Rozhodně hladinku, a moje pivo je plzeň. Naštěstí mám hospůdku, kde ji čepují, poblíž domova. Baskeťáci, i když už třeba žádnou soutěž nehrají, si rádi zaházejí a pak zajdou na jedno dvě. Ale to je asi u všech sportů stejné.
