Revolta proti Habsburkům: Jak Štěpán Bočkaj vyrazil do boje po boku s Osmany

Na přelomu 16. a 17. století zaveleli císařovi rádci k mohutné rekatolizační ofenzivě. Probíhala se stále zjevnější podporou panovníka a po celé Habsburské monarchii. V Čechách a na Moravě vše proběhlo v politické rovině, když se k moci dostala „španělská strana“. V Uhrách katolíci neváhali využít ke svým účelům vojsko generála Belgioiosa. Protestantské šlechtě byly konfiskovány statky, v královských městech se rázně postupovalo proti reformovaným a Rudolf obnovil staré zákony proti protestantům. To spolu s nekončící ničivou válkou vyvolalo odpor, do jehož čela se postavil sedmihradský magnát Štěpán Bočkaj.

Válka začíná

Bočkajovi povstalci porazili roku 1604 u Košic Belgioiosovu armádu (v této šarvátce utrpěl průstřel ruky i pozdější slavný generalissimus Albrecht z Valdštejna) a ovládli Horní Uhry. Apelovali i na reformovanou šlechtu v ostatních habsburských zemích, ale narazili na nepochopení. Neváhali se totiž spojit s Osmany a to bylo v očích křesťanským velmožů neodpustitelné. Turci ovšem využili nesnází císařského vojska dokonale. Zmocnili se Ostřihomi a také nejmodernější císařské pevnosti Nových Zámků.

V květnu 1605 překročila vzbouřenecká vojska hranice Moravy a začala ji zle plundrovat. Poprvé od obléhání Vídně roku 1529 se válka dostala do některé ze Zemí koruny české! Povstalci si počínali ukrutně. Jejich nájezdům padli za oběť Zlín, Kyjov, Bzenec a Bojkovice. Desítky vesnic byly vypáleny a jejich obyvatelstvo pobito, či odvlečeno. Moravská zemská hotovost, která měla hranice hájit, se scházela liknavě a v nedostatečném počtu. Jen díky osobní statečnosti mužů, jakými byli Jan Urban z Domanína nebo plukovník Kryštof Dykart nebyly škody ještě větší. Oba za svou odvahu tvrdě zaplatili. Dykart byl zabit a Jan Urban ztratil ve válce manželku a dceru. Není tedy divu, že Bočkajovi výzvy, aby se Morava k povstání připojila, zůstaly nevyslyšeny.

Konečně mír

Bylo zřejmé, že válka úspěch nepřinese a je nutné zahájit mírové rozhovory. Jejich vedením byl pověřen arcivévoda Matyáš a nevedl si zle. Mír s Bočkajem byl uzavřen v Prešpurku 23. června 1606. Za ukončení odporu získal Bočkaj Sedmihradsko a tři uherské komitéty, svou příslušnost k Uhrám nadále potvrzoval jen tím, že se měl účastnit zasedání zemského sněmu a čestnými dary. V Uhrách byla posílena stavovská moc, byly zrušeny všechny dekrety proti reformovaným a luteránství a kalvinismus byly zrovnoprávněny s katolictvím. Ve vojenském táboře mezi Žitavou a Váhem byl 11. listopadu 1606 uzavřen mír i s Osmanskou říší. Podle výsledků bylo zřejmé, že s uzavřením spěchali i Turci. 

Pro Turky byla dlouhá válka v podstatě neúspěchem. Své soupeře jasně neporazili a nezískali další rozsáhlá uherské území. Jejich vojenské převaze zvonila hrana. Habsburkům naopak válka ukázala, že není možné zvítězit pouhým obléháním pevností, ale ve velkých a krvavých polních bitvách. Mír byl uzavřen na dvacet let a bylo jasné, že oba soupeři ho nemíní dodržovat o mnoho déle. Události třicetileté války však způsobily, že Habsburkové museli své plány na ovládnutí Uher odložit o půl století.