Republic P-47 Thunderbolt: Americký blesk na bojištích druhé světové války
Thunderbolt byl účinný nejen ve vzdušných soubojích, zejména pokud se odehrávaly ve velkých výškách, nýbrž také v roli bitevního letounu a stíhacího bombardéru
Společně s P-51 a P-38 patřil Republic P-47 Thunderbolt do základního „prvoligového“ tria stíhacích typů USAAF. Dostalo se mu řady přezdívek, z nichž nejznámější zněly „Jug“ (podle jedněch přezdívka odkazuje ke tvaru trupu a znamená konev, dle druhých jde o zkrácenou podobu slova „Juggernaut“, tedy tirák nebo moloch) a „T -bolt“ (zkrácení oficiálního bojového jména Thunderbolt, což znamenalo blesk).
Pod označením P-47 původně vznikal u firmy Republic lehký stíhací letoun. Jakmile se však stala zřejmou neperspektivnost takového řešení, zahájil v červnu 1940 konstrukční tým pod stejným označením vývoj zcela odlišného typu. Nový stroj koncipoval v linii předchozích stíhacích letounů poháněných hvězdicovými motory, zejména typu P-43 a nerealizovaného projektu P-44. Konstrukční řešení trupu rozměrného samonosného celokovového jednoplošníku bylo podřízeno nutnosti umístit do něj mohutný dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp a také turbokompresor, zajišťující dobré výkony ve velkých výškách.
Republic P-47D-25-RE
- Rozpětí: 12,43 m
- Délka: 11,01 m
- Vzletová hmotnost: 7 938 kg
- Max. rychlost: 690 km/h
- Dostup: 12 810 m
- Dolet: 949 km
- Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Pratt & Whitney R-2800-59 Double Wasp o 1 890 kW
- Výzbroj: 6× nebo 8× 12,7mm kulomet, až 1 108 kg pum
- Osádka: 1 muž
- Uživatelé: Brazílie, Francie, Mexiko, SSSR, USA, Velká Británie
Prototyp XP-47B poprvé vzlétl 6. května 1941 a sériová produkce byla objednána již 13. září 1940. Úvodní sériový P-47B USAAC převzalo 21. prosince 1941. Celkem do roku 1945 vzniklo 15 634 letadel všech verzí (typ byl průběžně zdokonalován a výrazně rostla jeho bojová hodnota). Poprvé thunderbolty zasáhly do bojů z britských ostrovů u VIII. stíhacího velitelství (FC – Fighter Command) z 8. letecké armády. První exempláře P-47C dorazily na britské ostrovy v prosinci 1942. P-47D je následovaly jen s malým odstupem.
Mimořádně rychlý, mimořádně obratný
Záhy se jejich hlavní rolí u VIII. FC staly dálkové doprovody těžkých bombardérů, při nichž thunderbolty pronikaly stále hlouběji do nepřátelského prostoru díky užití přídavných nádrží různých typů. Dodávky rostly a P-47D se stal až do příchodu mustangů nejdůležitější součástí výzbroje VIII. stíhacího velitelství 8. letecké armády. Bojová účinnost P-47, zejména po zavedení vstřikování vody do motoru pro krátkodobé zvýšení výkonu a užití účinnějších vrtulí rostla s přibývající výškou. Mezi klady patřily v porovnání s protivníky vyšší maximální rychlosti dosahované v horizontálním letu ve velkých výškách a fantastická rychlost ve střemhlavém letu, byť bylo zrychlení v jeho první fázi nižší než u Fw 190A a Bf 109G.
Rovněž obratností se Thunderbolt ve velkých výškách německým stíhačkám vyrovnal, americký pilot pouze nemohl nechat rychlost poklesnout pod zhruba 320 km/h. Stejně dobře jako ve vzdušných bojích si thunderbolt vedl také v roli útočného letounu. Navzdory tomu, že spatřil světlo světa jako výškový stíhací letoun, stal se skutečně prvotřídním taktickým stíhacím bombardérem a bitevníkem. Účinek palby baterie osmi 12,7mm kulometů proti pozemním cílům byl pozoruhodný, při bombardovacích a bitevních akcích efektivnost typu ještě zvyšovaly různé kombinace nesených pum a raket.
Během bitevních akcí přišla typu vhod jeho velice pevná konstrukce a vzduchem chlazený hvězdicový motor, odolný na poškození. P-47D dokázal absorbovat neskutečně těžké zásahy protiletadlové palby a stále se udržet ve vzduchu. Při hloubkových akcích poskytoval pilotům podstatně větší bezpečí než jakýkoliv jiný typ, včetně jeho hlavního spolubojovníka (a rivala) na evropském nebi – P-51 Mustang.
Thunderbolty se počínaje rokem 1943 objevily prakticky na všech bojištích druhé světové války: vedle západní Evropy také ve Středomoří, v Tichomoří i Asii a všude slavily značné úspěchy.
