Proti nepříteli uvnitř Severoatlantické aliance: Fakta o řecké armádě (2)

Součást pozemních sil Řecké armády tvoří vojskové letectvo, do něhož spadá zejména 29 bitevních helikoptér AH-64 Apache, z toho deset v moderní verzi AH-64D.

Předchozí část: Proti nepříteli uvnitř Severoatlantické aliance: Fakta o řecké armádě

Také se provozuje celkově 134 dalších vrtulníků, a sice typů CH-47 Chinook, NH90 TTH, UH-1H a AB-206, dvacet lehkých letounů od značek Beech a Cessna a čtyři bezpilotní průzkumné stroje Sperwer. Většina letadel se ale nalézá ve službách vzdušných sil.

Páteř ze sto padesáti F-16

Základ taktického letectva představuje asi 150 stíhaček F-16C/D různých verzí, z nichž 30 odpovídá špičkové variantě Block 52+ ADV. Ve službě se nalézá i 44 francouzských stíhačů Mirage 2000, mezi nimiž něco přes polovinu tvoří zmodernizované Mirage 2000-5 Mk2, a dosluhují i čtyři desítky amerických F-4E Phantom II. O včasnou výstrahu se stará čtveřice letounů EMB-145H se švédskými radary Erieye, zatímco výcvik probíhá na 18 vrtulových T-41D Mescalero (jde o vojenskou obměnu známého stroje Cessna 172), 45 turbovrtulových T-6A/B Texan II a 30 proudových T-2C/E Buckeye.

Přepravní letectvo používá 15 taktických C-130 Hercules verzí B a H, osm menších taktických C-27J Spartan a celkově čtyři desítky lehkých užitkových letadel, a sice EMB-135BJ Legacy, ERJ-135LR, Gulfstream V, CL-215, CL-415 a M-18 Dromader. Páteř vrtulníkového transportního letectva reprezentuje tucet středních AS 332C Super Puma, dále se užívá celkem 19 lehkých dopravních či záchranných vrtulníků AB-205A, AB-212 a AW109. Mezi plány pro budoucnost patří i pořízení nových bojových letadel čtvrté a půl či páté generace a seznam kandidátů zahrnuje různé americké, evropské i ruské typy.

Součástí vzdušných sil Řecka je rovněž protivzdušná obrana státu, zahrnující 36 raketových komplexů Patriot, 12 systémů S-300PMU-1, dále raketové systémy Crotale-NG/GR, Tor-M1 a Sparrow a přibližně tři desítky 35mm kanonů Skyguard. Velká část řeckých systémů PVO má stanoviště na strategicky stále důležitém ostrově Kréta.

Osm ponorek původem z Německa

Kvůli své geografické pozici Řecko věnuje mimořádnou pozornost námořnictvu. To se dnes může chlubit celkově osmi konvenčními ponorkami, z nichž sedm spadá do tříd Glavkos a Poseidon (deriváty německé konstrukce Typ 209) a jedna do nejnovější třídy Papanikolis; ta již odpovídá německému designu Typ 214 s pohonem nezávislým na vzduchu a postupně jich má dorazit dalších pět. Všechny řecké ponorky nesou 533mm torpédomety a část z nich může odpalovat i rakety UGM-84 Harpoon.

Hladinová flotila má především čtyři vynikající fregaty, jež se označují jako třída Hydra. Vycházejí z německé konstrukce MEKO A200 a nesou střely RGM-84G Harpoon, RIM-162 ESSM a 127mm děla. Pod řeckou vlajkou se plaví též celkem devět fregat třídy Elli – původně nizozemská třída Kortenaer v několika mírně odlišných verzích; jejich výzbroj tvoří rakety Harpoon a Sea Sparrow a 76mm kanóny.

Řecko provozuje rovněž pětici raketových korvet (či velkých člunů) třídy Roussen z Velké Británie, na nichž se nalézají rakety MM40 Exocet a RIM-116 RAM; mělo by získat ještě další tři kusy. U pobřeží operuje rovněž tucet řeckých raketových člunů pětice různých tříd, jež pocházejí z Německa a Francie a nesou protilodní střely RGM-84 Harpoon, MM38 Exocet a RBS-12 Penguin, a také dalších 16 hlídkových člunů s kanónovou či kulometnou výzbrojí.

Řecko provozuje čtyři minolovky dodané z USA a Británie, pět velkých výsadkových lodí třídy Chios (z nichž každá dopraví až 300 vojáků), 14 menších výsadkových plavidel a skoro pět desítek podpůrných a logistických plavidel. Do struktury námořnictva patří i pětice protiponorkových letadel P-3B Orion, která nyní prodělávají modernizaci, a 19 protiponorkových vrtulníků AB-212 a S-70B Seahawk. S námořnictvem těsně kooperuje Pobřežní stráž, jež vlastní 126 hlídkových a pomocných plavidel a čtveřici lehkých užitkových letounů.

Přízrak převratu

Seznam vojenské techniky řeckých ozbrojených sil působí impozantně, ale nutno mít na paměti, že značná část není v současné době schopna provozu. Ekonomické problémy totiž přivedly k moci radikální levici v podobě strany SYRIZA, která slíbila voličům rozsáhlé škrty v obranném rozpočtu, vystoupení z NATO či zrušení zahraničních vojenských základen v Řecku.

To vše zákonitě způsobilo znepokojení v západních zemích, jelikož spolu s asertivní politikou současného Turecka, ovládaného islamisty ze strany AKP, to v regionu Středomoří způsobuje velmi problematickou situaci. Přístup Turecka a faktická neschopnost Řecka tvoří faktory, jež se významným způsobem podílely na rozsahu migrační vlny z Blízkého a Středního východu, kterou potom logicky nemohly zvládnout ani další evropské země.

Navíc existují pochybnosti o záměrech strany SYRIZA, která se staví přátelsky k Rusku. To podporuje spekulace, podle nichž by se Řecko mohlo stát v Alianci jakýmsi „trojským koněm“, který by zablokoval některá významná rozhodnutí, jelikož v NATO se musí hlasovat jednomyslně. To však nebylo zdaleka všechno, protože v době nástupu radikální levice k moci se vážně hovořilo o možnosti nějakého dalšího vojenského převratu. Řecko se z hlediska významu ozbrojených sil v politice sice nemůže srovnávat s Tureckem, ale i tak stojí značně vzdáleno standardům západní Evropy.

Právě to vedlo k úvahám, že případná snaha strany SYRIZA nějak dramaticky změnit obrannou politiku státu by mohla řeckou generalitu přinutit až k nějaké formě politické akce. Řecko sice postupně vymizelo z prvních stránek novin, jeho ekonomické problémy se však ve skutečnosti vlastně nevyřešily (jen odsunuly) a politická nestabilita trvá. Vzhledem k ambicím Turecka stále existuje nezanedbatelné riziko konfliktu a nedá se úplně vyloučit ani vstup vojáků do politiky. „Kolébka demokracie“ tak nadále zůstává zdrojem problémů, jejichž důsledky ovlivňují celou Evropu.