Proti nepříteli uvnitř Severoatlantické aliance: Fakta o řecké armádě

Řecko v posledních letech získalo obrovskou pozornost médií, ne však právě z důvodů, které by ho těšily. Ekonomická krize a takřka bankrot, nástup vlády levicových radikálů a nezvládnutá imigrační krize, to vše k tomuto problémovému členovi NATO patří. Jaký význam v této situaci mají jeho ozbrojené síly?

12.07.2017 - Lukáš Visingr



Řecko dlouhodobě patří mezi nemnoho zemí NATO, které dodržují závazek, aby na obranu vynakládaly nejméně 2 % HDP. Dokonce i v době těžké ekonomické krize mířilo do rozpočtu řeckých ozbrojených sil kolem 2,5 % HDP, velkým paradoxem se ovšem jeví skutečnost, že hlavní důvod řeckého zbrojení tvoří jiný člen NATO. Tradiční napětí mezi Řeckem a Tureckem, a to nejen kvůli rozdělenému ostrovu Kypr, udělalo z Řecka největšího importéra zbraní v Evropě, jenže skutečná vojenská hodnota řecké armády je diskutabilní a bezpečnostní systém země má k ideálu velmi daleko. To koneckonců nepříjemně dokazuje fakt, že Řecko naprosto nezvládá tisícové vlny imigrantů procházející přes jeho území.

Řecko se v roce 1952 stalo členem NATO a prodělávalo rychlý vzestup, jenže pokračující nestabilita vedla v roce 1967 k vojenskému puči. Plukovnická junta vládla až do roku 1974, kdy se do státu vrátil demokratický systém, který navzdory potížím stále funguje.

Břemeno pro ekonomiku

Hlavní příčinou pádu vojenské junty byl debakl plánů na připojení Kypru k Řecku. Na ostrově (jehož rozdělená populace sestává z Řeků a Turků) proběhl převrat organizovaný řeckou armádou, jenže Turecko bleskově reagovalo vojenskou operací a okupovalo severní části ostrova, kde dodnes de facto existuje takzvaná Severokyperská turecká republika.

Vojenská junta v Athénách, jež tak přivedla zemi na pokraj války s Tureckem, přišla o moc, otázka Kypru však stále představuje jedno z klíčových témat řecké bezpečnostní politiky. Dlouhodobě napjaté vztahy s Ankarou se odrážejí v intenzivním řeckém zbrojení, byť navzdory veškeré snaze to vždy byli Řekové, kdo musel dohánět turecký náskok. Pro jejich slabou ekonomiku se jednalo o extrémní zátěž, což ještě podtrhuje fakt, že dosud převážně zemědělské Řecko drtivou většinu zbraní dováží. Nemůže proto pomocí domácího zbrojního průmyslu stimulovat ekonomiku.

Naopak Turecko již řadu let důsledně buduje domácí vývojové a výrobní kapacity. Nevýhodu Athén představují také počty vojáků, protože turecká armáda je druhá nejpočetnější v NATO. Řecké vlády ale dlouhodobě vynakládaly obrovské částky nejen na zbrojení (respektive na import zbraní z USA, dalších států Aliance a v 90. letech i z Ruska), ale navíc na sociální systém a státní aparát, což přivedlo zemi v novém tisíciletí prakticky k bankrotu.

V důsledku finančních problémů se musely výdaje na ozbrojené síly omezit, ovšem navzdory tomu Řecko stále patří mezi státy, jež plní slavný „dvouprocentní“ závazek pro NATO. Hlavním důvodem zůstává napětí s Tureckem, přestože nyní musí Řecko čelit i dalšímu obrovskému problému v podobě přívalu imigrantů z arabských zemí. Země náleží mezi poslední státy Aliance, které udržují povinnou vojenskou službu, a to v trvání devíti měsíců. Armáda se v Řecku stále těší (coby jedna z mála veřejných institucí) silné podpoře obyvatelstva, avšak odpor vůči prezenční službě pomalu roste a ozbrojené síly evidentně směřují k plné profesionalizaci.

Od leopardů po kentaury

Hlavní manévrové síly pozemní armády představují čtyři tankové brigády, devět brigád mechanizované pěchoty, jedna divize a tři brigády lehké pěchoty a několik dalších brigád (mimo jiné výsadková či obojživelná). Z více než 1 300 tanků tvoří špičku 170 vozidel Leopard 2A6 HEL, kromě nich se užívá ještě asi 180 Leopardů 2A4. Ze starších obrněnců slouží 526 tanků Leopard 1A4 a 1A5, stovka amerických M60A1/A3 a ještě 375 takřka muzeálních M48A5. Pro průzkum se používá přes 220 francouzských lehkých obrněnců VBL.

O dopravu a podporu pěšáků se stará 398 vozidel BMP-1 (získaných z arzenálu bývalé NDR), za která se ale už hledá náhrada, jíž by se mohlo stát domácí bojové vozidlo pěchoty Kentaurus. Řecko by tak vlastně navázalo na nynější obrněné transportéry domácí výroby leonidas, částečně vycházející z rakouského vzoru, jichž slouží 86 kusů. Nejpočetnějším typem je americký M113 (asi 2 250 kusů), armáda provozuje též 11 obrněných vozidel MaxxPro. Jako nejlepší samohybné dělo lze hodnotit německou houfnici PzH 2000 ráže 155 mm, užívanou však jen v počtu 24 kusů.

Většina útvarů vlastní starší americké houfnice M109 různých verzí a rovněž 203mm houfnice M110A2. Navíc slouží asi 550 tažených děl, a to 105mm americké zbraně M101 a italská děla Mod-56 a 155mm houfnice M114. Raketové dělostřelectvo vlastní 111 čs. kompletů RM-70 a 36 amerických MLRS (včetně taktických raket ATACMS), vedle toho se používá 2 320 minometů ráže 81 a 107 mm (včetně asi 230 samohybných).

K ničení tanků slouží rakety TOW, MILAN, Fagot a Konkurs a přes 3 900 bezzákluzových děl, kdežto protivzdušnou obranu armády zajišťují systémy řízených raket MIM-23B I-HAWK (42 kusů), Tor-M1 (21 kusů), Osa-M (38 kusů) a ASRAD na šasi HMMWV (54 kusů), a navíc přenosné rakety Stinger a 727 tažených protiletadlových kanonů ráže 20 a 23 mm.

Dokončení za týden

  • Zdroj textu

    Zbraně číslo 21

  • Zdroj fotografií

    Wikipedia


Další články v sekci