Řádění ohnivé hory: Příběh strašlivého vulkanického výbuchu v roce 1906

Pohled na Neapolský záliv se sopkou Vesuv čnící vysoko nad mořem je velmi poutavý. Zdánlivě mírumilovná krajina se však díky nevyzpytatelné hoře může kdykoli proměnit ve žhnoucí peklo. A přesně to se stalo i tragického jara roku 1906

06.06.2023 - Judith Krulišová



Původní útvar vznikl střetem dvou tektonických desek před 25 000 lety, mohutný výbuch o sedm set let později jej však zničil. Následovala celá vlna silných erupcí. 

Antika pod vrstvou popela 

Pak se ovšem Vesuv odmlčel a není tedy divu, že jej Římané považovali za zcela vyhaslý. Proto v sousedství hory, která tehdy měla tvar strmého kužele, postupně vybudovali Herculaneum, Pompeje a Stabie. Co se dělo dále, je všeobecně známé. V srpnu roku 79 n. l. došlo k ničivé explozi, která tato sídla doslova vymazala z mapy světa. Tragédie později vedla k nebývalému rozvoji zájmu o antickou civilizaci, protože zničená sídla přečkala věky jako pomyslná archeologická konzerva. I v následujících staletích došlo k celé řadě explozí, jejichž úhrnný počet není vůbec jistý. K roku 472 n. l. kronikář z 6. století Marcellinus Comes napsal: „Vesuv vyvrhnul své žhavé nitro, přeměnil den na noc a pokryl celou Evropu popelem."

Století kouře a ohně 

Přeskočme však celou řadu dalších explozí a přesuňme se až do počátku 20. století, kdy sopka začala chrlit proudy žhavé lávy a metat kameny do vzdálenosti několika kilometrů. Běsnící živel tehdy připravil o život stovky lidí a tisíce ztratily domov. Mnoho z nich pak hledalo úkryt v Neapoli, ale zkáza směřovala i tam. Historické sídlo totiž pokryl sopečný popel, který se po deštích změnil v takzvaný lahar. (Termín lahar pochází z Indonésie a popisuje tekutinu, která je svou konzistencí blízká tekutému betonu nebo hustému bahnu. Jedná se o směs popela, kousků ztuhlé lávy a vody). Vrchol znamenal 7. duben roku 1906. Fontány žhavého magmatu tehdy doprovázela zemětřesení, a sloupce horkého plynu a popela dosahovaly až do výšky neuvěřitelných 13 kilometrů. Ohnivé peklo skončilo až s posledními dubnovými dny

Panika světového formátu 

O hrůze, která tehdy zavládla, skvěle vypovídají články až ze vzdálených Spojených států. Přímo dne 7. dubna psaly noviny San Francisco Call: „Mnoho domů bylo opuštěno a zanecháno v husté mlze vulkanického popela. Obyvatelé vesnic v okolí sopky jsou k smrti vyděšení. Kostely jsou ve dne v noci plné lidí, kteří se modlí za zažehnání krize. Vesnické ženy z východní části hory donesly k proudům lávy sochu svaté Anny a přísahají, že se stal zázrak: žhavá láva sochu nepohltila!“ 

TIP: Mohli obyvatelé Pompejí katastrofu předvídat?

Sopka však stále neřekla své poslední slovo. Mezi lety 1913 a 1944 došlo k několika dalším výbuchům a nezbývá tedy než čekat, co přinese budoucnost. Případná erupce by totiž zasáhla až 3 miliony obyvatel.

Olympiáda nebude!

Aby toho pro těžce zkoušený Apeninský poloostrov nebylo málo, přidala se i další rána. Itálie se totiž v dané době pomalu chystala na olympijské hry, které se měly uskutečnit v Římě roku 1908. Výbuch však poničil Neapol a okolní vesnice natolik, že bylo peníze nutné použít zde, a pořadatelským městem se tudíž stal Londýn. 


Další články v sekci