Raději císař než car: Finští dobrovolníci v německé armádě (2)

Počátkem roku odešel od praporu velitel major Bayer a v březnu 1917 opět velení stáhlo Finy z fronty, tentokrát definitivně. Za několik měsíců v první linii načerpali vojáci bohaté zkušenosti, což se však neobešlo bez bolestivých ztrát. Tucet mužů padl, jeden zůstal nezvěstný, 49 utrpělo zranění a dalších 15 dobrovolníků zemřelo na tuberkulózu. Všichni jsou pohřbeni na území dnešní Litvy.

Sabotéři, partyzáni i důstojníci

Domovem příslušníkům 27. praporu se na další téměř rok stala znovu Libava. Vojáci zde na jednu stranu našli zázemí v podobě kasáren, střelnice či vzdělávacích prostor po ruské armádě, na druhou stranu vázlo zásobování, nedostávalo se šatstvo a šířily se nemoci. I přes všechno nepohodlí pokračoval výcvik a proběhla i reorganizace formace – byla zformována druhá kulometná rota, jízdní oddíl a stále více důstojnických funkcí přebírali po Němcích Finové.

Předchozí část: Finští dobrovolníci v německé armádě (1)

Berlín pořád počítal s tím, že se dobrovolníci brzy vrátí do vlasti s bojovým posláním, a tak vojáci prošli speciálními kursy sabotáže či vedení partyzánské války. Každý muž navíc absolvoval důstojnický výcvik, aby mohl po návratu do Finska převzít velení různě velkých jednotek. Kromě toho se Fini učili řídit a udržovat motorová vozidla, měli zvládat základní činnosti související s provozem na železnici i další technické úkoly. Jeden z důstojníků dokonce absolvoval pilotní výcvik.

Vyšší oficíři se pak podíleli na sepisování vojenských manuálů ve finštině. Za zmínku stojí také hymna finských myslivců . V Libavě napsal Heikki Nurmio text, jejž pak kurýři propašovali do Finska, kde zkomponoval hudbu významný skladatel Jean Sibelius. Výsledná píseň pak měla velký vliv na morálku dobrovolníků. 

Návrat do vlasti

První myslivci zamířili zpět do Finska už počátkem roku 1916. Jednalo se o speciálně vycvičené jedince, kteří zde prováděli sabotáže a škodili ruskému válečnému průmyslu, přičemž se jim například podařilo vyhodit do vzduchu velký sklad munice u města Kilpisjärvi. Carské úřady zadržely na dvě desítky záškodníků, většina jich pak skončila ve vězení v Petrohradu, přičemž na svobodu se dostali až během Říjnové revoluce (listopad 1917).

Přibližně v té samé době se na cestu do vlasti vydali také první příslušníci 27. praporu na palubě nákladní lodi Equity. Kromě myslivců se v podpalubí nacházelo také 7 000 pušek, velké množství munice a 4 500 granátů. Do konce roku 1917 je následovalo několik dalších po zuby ozbrojených menších skupin, které do Finska přepravovaly i ponorky.

V době, kdy země vyhlásila nezávislost na Rusku (6. prosince 1917), se však stále většina dobrovolníků nacházela v Libavě. Berlín zatím nijak nespěchal s jejich repatriací, protože nechtěl ohrozit mírová jednání v Brestu Litevském. Jakmile se však bolševici vzdali všech nároků na zemi tisíce jezer a uznali její nezávislost, mohli se myslivci začít chystat k návratu do vlasti. 

Do bílé uniformy

Začátkem února 1918 přišel rozkaz k rozpuštění 27. praporu a současně většina mužů podepsala závazek služby ve finské armádě novému veliteli podplukovníku Wilhelmu Thesleffovi, jenž do Libavy přijel jako zástupce nové finské vlády. Ta rázem získala výraznou posilu rodících se ozbrojených sil – 403 důstojníků a 727 poddůstojníků, všechno ostřílené veterány se zkušenostmi z frontových bojů a navíc s výborným výcvikem.

Podle některých historiků se tato síla ukázala jako klíčová v nadcházející občanské válce, v níž se střetli rudí s bílými, protože myslivci utvořili jádro budoucí finské armády. Většina těchto mužů se totiž po návratu do vlasti přidala na stranu bílých. Po slavnostní přísaze se jádro finského důstojnického sboru (téměř tisícovka mužů) nalodilo 14. února v Libavě na nákladní loď Arcturus a zamířilo k domovu.

Zde vykonali přehlídku před novým vrchním velitelem generálem Carlem Mannerheimem, po níž se myslivci rozjeli každý za svým novým umístěním v rámci finských vládních sil. Kapitola finských dobrovolníků v německé císařské armádě se sice definitivně uzavřela, nicméně tato epizoda stála u zrodu tradice finských myslivců (Jääkärit), která přetrvává dodnes.