PzKpfw III: Hlavní bitevní německý tank v počátcích druhé světové války

Německá armáda v polovině 30. let operovala s myšlenkou, že každý tankový prapor bude disponovat mimo jiné jak lehčími, tak lépe pancéřovanými středními tanky. Vznik té lehčí varianty spadá do roku 1935, kdy proběhla soutěž prototypů od firem Daimler-Benz AG, MAN, Rheinmetall Borsig a Krupp AG.

První krůčky

Pouze Daimler-Benz a Krupp ale byly schopny představit prototypy středního tanku s hmotností do 15 t a vítězem se nakonec stala prvně jmenovaná firma. Na její prototyp navázala první série, která dostala označení Pz.Kpwf. III Ausf.A. Pohonnou jednotku představoval dvanáctiválec Maybach HL108 TR s výkonem 250 koní. Výzbroj tvořily dva kulomety MG 34 (jeden ve věži a jeden v čelním pancíři korby) a kanón KwK L/45 ráže 37 mm. Další vývojové verze Ausf.B, C a D se od původní varianty lišily především konstrukcí podvozku a věže.

Původních pět kol zde nahradilo osm menších, jež byly zavěšeny po párech za sebou. Změnami prošel také tvar velitelské věžičky. Následná modifikace Ausf.E znamenala významný zlom ve vývoji obrněnce. Vzhledem k nespokojenosti s osmikolovým podvozkem ubrali konstruktéři dvě kola a tento nový šestikolový systém zůstal prakticky nezměněn u všech dalších verzí. Ausf.E se stala  první velkosériovou variantou vyráběnou v letech 1938–1939.

Také došlo k instalaci výkonnější pohonné jednotky, motoru Maybach 120 TR s 300 koňskými silami. Některá vozidla z této série v průběhu války dostala výkonější kanón KwK 38 L/42 ráže 50 mm. Nasledovaly verze Ausf.F a G, jež se vyznačovaly novým upraveným motorem Maybach HL 120 TRM. Standardní výzbrojí se stal 50mm kanón KwK 38 L/. Upravené stroje Ausf.G se dostaly i na africkou půdu, přičemž měly například účinější filtry vzduchu a výkonnější chlazení a na zadní stěně tanku namontované skříně na uložení různého vybavení.

TIP: Tank PzKpfw I: Německé provizorium prvních měsíců druhé světové války

Produkce této verze probíhala v letech 1940–1941 a vzniklo kolem 600 kusů. Další modifikaci Ausf.H charakterizovala především zvýšená pancéřová ochrana a širší pásy. Zvláštní variantu představovala Ausf.J, kde část vozidel nesla staré dělo KwK 38 L/42 a část nový výkonnější KwK 39 L/60 se stejnou ráží, ale s prodlouženou hlavní (z původních 2,13 na 3 m). Ausf.J byla nejpočetnější modifikací a představuje výrobní vrchol. Tanky Ausf.L už standardně nesly kanón KwK 39 L/60.

Závěrečné série

Posledními modifikacemi Pz.Kpwf.III byly M a N, u kterých nejmarkantnější změny představují instalace bočních přídavných plátů (tzv. Schürzen), verze N navíc dostala dělo KwK 37 L/24 ráže 75 mm, které můžeme najít ve výzbroji raných Pz.Kpfw.IV. V řadě písmen chybí K – to patřilo speciálně upraveným obrněncům (Panzerbefehlswagen III Ausf.K), které sloužily jako velitelské. Disponovaly rozšířenou radiovýbavou a rámovou anténou.

TIP: Tank PzKpfw II: I přes výkonný kanón rychle zastaral

Některé tyto tanky měly instalovanou atrapu kanónu, nebo případně zcela hlavní zbraň chyběla. Poprvé Pz III bojovaly v září 1939 v Polsku, později ve Francii, na Balkáně, v SSSR a také v severní Africe.Vozidla vybavená krátkohlavňovými kanóny neměla v boji se stále se zlepšujícími sovětskými tanky zhruba od poloviny války na východní frontě prakticky žádnou šanci. Proto poslední verze Pz III sloužily už jen jako podpůrné obrněnce pro jiné těžší stroje a produkce tohoto vozidla skončila v roce 1943.