První vyvraždění Vršovců: Proč se rozhodli Přemyslovci zaútočit?
Rod Vršovců je v českých raných dějinách téměř synonymem pro zradu, lstivost a podlost. Údajně mají na svědomí nejméně dvě vraždy přemyslovských knížat, mučení knížete Jaromíra a lstivé intriky proti dalším členům vládnoucího rodu
Většinu informací o Vršovcích čerpáme z Kroniky Čechů (Chronica Boemorum) od děkana Kosmy, dokončené roku 1125. Kosmas neskrývaně oslavuje vládnoucí rod Přemyslovců a dští pomyslný oheň a síru na všechny jejich nepřátele a protivníky. Proto by nás nemělo překvapit, že konkurenční rod, jenž byl možná druhý nejmocnější v české kotlině a neskrýval vlastní mocenské ambice, se u Kosmy dočkal jen odsouzení a pohany.
Od Kosmy pak převzali informace jak pozdější kronikáři, tak od 19. století většina moderních českých historiků, kteří místy odsoudili Vršovce ještě i v místech, kde to Kosmas ani nezamýšlel. Nemusíme pátrat po tom, kdo nechal Vršovce vyvraždit, vina Přemyslovců je zjevná, ale mohli bychom se zamyslet nad tím, jestli se Vršovci opravdu provinili tím, z čeho je kroniky obviňují.
Potupený Jaromír
Vršovci sehráli první významnou roli v českých dějinách na přelomu 10. a 11. století (v letech 995–1014). Nikoliv náhodou se jednalo o dobu, kdy byl český knížecí stolec oslaben vzájemnými půtkami mezi členy přemyslovského rodu. Kronikář Kosmas dává jasně najevo, že Vršovci sehráli v čase chaosu úlohu rozvracečů, podněcovačů vzpour a zrady. Přitom si musíme uvědomit, že zmiňované období Kosmas vůbec neprožil (žil v letech asi 1045–1125). Většinu informací čerpal z ústních zdrojů, případně z legend, a k tomu si spoustu věcí domyslel, jak se mu to hodilo do jeho konceptu.
O účasti Vršovců na vraždění Slavníkovců roku 995 kronikář Kosmas nepíše. Jeho první zmínka o Vršovcích je zasazena zhruba do roku 1000, kdy v Čechách probíhal boj o knížecí stolec mezi bratry Boleslavem III., Oldřichem a Jaromírem. Do boje hojně zasahoval polský kníže Boleslav Chrabrý.
Kosmas uvádí, že Vršovci využili zajetí knížete Boleslav III. v Polsku, aby se zmocnili jeho bratra Jaromíra: „Jejich vůdcem a jaksi hlavou veškeré ničemnosti byl Kochan, zlosyn a člověk ze všech zlých lidí nejhorší.“ Ten se měl se svými příbuznými notně opít a vymyslet na Jaromíra ošklivý kanadský žertík: „Neboť jakmile se jejich ničemnost rozpálila a na odvahu se rozjařila vínem, uchopili svého pána, ukrutně ho svázali a nahého, naznak položeného, připoutali za ruce a nohy k zemi kolíky a skákali, hrajíce si na vojenské rozběhy, na koních přes tělo svého pána.“
Naštěstí prý tehdy knížete zachránil jeden z jeho služebníků jménem Hovora, který rychle běžel do Prahy pro pomoc k přátelům knížete. Ti rychle popadli zbraně, nasedli na koně a spěchali k místu činu. „Když je ti činitelé nepravosti [Vršovci] spatřili, jak se náhle se zbraní na ně vrhají, rozprchli se jako netopýři po lesních skrýších. Oni pak nalezše knížete zle od much poštípaného a polomrtvého, – neboť jako roj včel se snášelo hejno much nad nahým tělem – rozvázali ho a dovezli na voze do hradu Vyšehradu.“
První pokusy o vyvraždění
Věrný Hovora byl za svoji odvahu odměněn šlechtickým titulem a pozemky u Velíze. Zlořečený Kochan se prý tehdy zachránil útěkem do Polska a ze dvora polského knížete nadále škodil Přemyslovcům. Údajně kvůli jeho pomluvám nechal později vládnoucí kníže Oldřich (vládl 1012–1033) vyloupnout svému bratrovi Jaromírovi oči a vykastrovat ho. Kníže Jaromír byl vůbec tragická postava českých dějin, což svým činem měli začít právě Vršovci.
Budeme-li věřit Kosmovu podání, které obratně stírá vinu vycházející ze svárlivosti samotných Přemyslovců, pak se nemůžeme divit, že se Přemyslovci pokusili Vršovců co nejdříve zbavit. Poprvé tak učinili roku 1003, k němuž uvádí Kosmas pouze lakonickou poznámku: „U nás byli povražděni Vršovci.“
TIP: Rok 1000 v českých zemích: Co se dělo v přemyslovském knížectví?
Nesmíme si ovšem představovat, že takhle jednoduše by se dalo zbavit všech Vršovců najednou. Raně středověké rody totiž neměly jen pár členů, ale počítalo se příbuzenství po otci i matce až do sedmého kolena. To mohlo dohromady být i několik stovek lidí. Nešlo je jednoduše vyvraždit, a to i kdybychom pominuli Kochana a s ním možná i další příbuzné, kteří stále žili v polském exilu. Druhý podobný pokus se pak uskutečnil roku 1014 zhruba se stejným výsledkem. Můžeme předpokládat, že Vršovci sice přežili, ale ztratili svůj vliv a postavení, které zjevně měli koncem 10. století.