První let raketou: Opravdu se první let s posádkou uskutečnil už v 17. století?

V první polovině 17. století vládl Osmanské říši pevnou rukou sultán Murad IV. ( 1623–1640), který od nástupu na trůn ve svých jedenácti letech vedl osmansko-íránskou válku a o pět let později nechal popravit svého švagra a někdejšího vládce Egypta Karu Mustafu Pašu. I tento krutovládce si však potrpěl na architekturu, hudbu, básně i všelijaké zajímavosti. Jak to u sultánů bývá, měl Murad IV. také velkou rodinu, která čítala nejméně patnáct synů a třináct dcer. A právě po narození dcery Kayi, která se později stala ženou velkovezíra Meleka Ahmeda, proběhla k oslavě v hlavním městě Osmanské říše Konstantinopoli (dnešním Istanbulu) unikátní událost.

Pekelný stroj

Lagâri Hasan Çelebi byl inženýr, dobrodruh a vynálezce, který k příležitosti princeznina příchodu na svět v roce 1633 připravil velkolepou podívanou – let rakety s lidskou posádkou. Celou akci měl perfektně připravenou. K hlavní části stroje bez pohonu, v níž se nacházel i samotný stojící vynálezce, bylo připevněno sedm menších raket (křídel) naplněných 63 kilogramy střelného prachu, které ji měly vynést do vzduchu. Çelebi na sebe pro bezpečné přistání připevnil křídla obdobná těm, která se objevovala na črtách Leonarda da Vinciho.

Sultán byl při startu zřejmě v blízkosti vynálezce, protože se dochovala věta, kterou mu „pilot“ řekl: „Můj sultáne, Bůh Ti žehná a já budu mluvit s prorokem.“ Poté Çelebi vstoupil do rakety, jeho asistenti zapálili střelný prach v sedmi raketách a stroj se vyřítil do vzduchu. Od střelného prachu muselo být celé okolí startu neuvěřitelně zakouřené, zprvu tak mnoho lidí stoupající raketu nevidělo. Po vyhoření střelného prachu, kdy raketa dosáhla výšky přibližně 300 metrů, začal Çelebi se svým vynálezem rychle padat, nastal tedy čas na opuštění plavidla a použití křídel. To se úspěšně zdařilo a Çelebi zakrátko bez potíží přistál v průlivu Bospor. 

Poté, co doplaval k břehu, sultánovi žertem řekl: „Můj sultáne, Prorok Tě pozdravuje.“ Navzdory troufalosti slavil Çelebi velký úspěch, dostal měšec mincí jako okamžitou odměnu a vládce mu udělil hodnost sipáhíje (titul jezdeckých jednotek) s denní gáží 70 stříbrných mincí.

Hledání pravdy

Veškeré detaily o prvním raketovém letu vycházejí z práce historika a kronikáře Evlya Çelebiho, který byl sice přítelem vynálezce Çelebiho, ale navzdory shodě jmen nikoliv jeho příbuzným. Historik Çelebi žil téměř celé 17. století a zaznamenal tak mnoho tehdejších událostí, u této byl však osobně. Evlya Çelebi ve své knize Seyahatnâme (Kniha cest) přinesl i svědectví o konci Lagâri Hasana Çelebiho, který se po čase znelíbil islámským učencům ulamům. Ti považovali jeho vynálezy a pokusy za příliš pokrokové a ohrožující náboženství, a pod jejich tlakem byl Çelebi souzen a vypovězen na Krym. Ani zde ovšem jeho pokusy neskončily a některé zdroje uvádějí, že počátky ruského raketového programu byly ovlivněny právě myšlenkami tureckého inženýra. Podle většiny zdrojů zemřel Lagâri Hasan Çelebi v roce 1660.

TIP: Dobyvatelé vzduchu: Soupeři sázeli na horký vzduch i třaskavý vodík

Celý příběh historika Çelebiho byl opakovaně podroben zkoumání ve 21. století, a to jak v populární kultuře v seriálu Bořiči mýtů, tak na serióznější úrovni na akademii tureckého letectva. Ta svými propočty potvrdila, že se popsaný let mohl odehrát, a doplnila některé další detaily. Každá ze sedmi malých raket připevněných k trupu obsahovala podle popisu devět kilogramů střelného prachu, který hoří rychlostí 450–600 gramů za sekundu. Doba hoření by v daném případě byla 15–20 sekund, přičemž raketa by dosáhla maximální rychlosti 115 km/h a následně nulové rychlosti ve výšce 215 metrů (historikem zmíněných 300 metrů tak bylo zřejmě nadsazených).

Celá velkolepá podívaná nejspíš netrvala ani minutu od startu po přistání. Lagari Hasan Çelebi tak s největší pravděpodobností svůj let do vzduchu s lidskou posádkou skutečně realizoval, a to jako první člověk na světě.