Mistrova touha vzlétnout: Leonardo da Vinci a jeho létající stroje

Giorgio Vasari, italský architekt, dvorní malíř Medicejských a životopisec florentských umělců, zmiňuje příběh z Leonardova dětství, když chlapec zkoumal různé druhy křídel. Namaloval draka na malý štít pro svého otce, který jej údajně později prodal za sto dukátů. 

Vasari poznamenává: „Leonardo začal přemýšlet, co by na štít mohl malovat, aby vyděsil každého, kdo se na něj podívá. Chtěl, aby obrázek působil stejně strašidelně jako hlava Medúzy. Aby toho dosáhl, odnesl do svého pokoje, kam nikdo kromě něj nechodil, množství zelených a jiných druhů ještěrek, cvrčků, hadů, motýlů, kobylek, netopýrů a různých dalších podivných tvorů; ze všech těchto úlovků vzal a sestavil různé části, aby vytvořil hrůzostrašné a děsivé monstrum, které mělo jedovatý dech a proměňovalo vzduch na oheň. (…) Zápach mrtvých zvířat se v jeho pokoji stal nesnesitelným, i když sám si toho nevšiml kvůli své velké lásce k malování. (…) Pak požádal Piera [svého otce], aby přišel a podíval se. Když Piero dílo spatřil, byl naprosto překvapen a v šoku…“

Křídla pro divadlo

Na konci 70. let 15. století navrhl Leonardo množství mechanických okřídlených zařízení, zřejmě pro divadelní nebo festivalová představení na dvoře Medicejských. Načrtnul například mechanismus navržený tak, aby mával velkými lopatkami, pravděpodobně spíš pro účely představení než pro samotný let. 

Poté, co odcestoval do Milána, pokračoval v práci na projektech divadelních létajících strojů, přičemž patrně uvažoval o jejich využití i pro vojenské účely. Během let 1483–1484 investoval Ludovico Sforza většinu rodinných zdrojů do obléhání Benátské republiky, což se časově shoduje s tím, kdy mu Leonardo nabízel své služby jako vojenský inženýr.

Nevídaný stroj

Ačkoliv byl zaneprázdněn Madonou ve skalách a různými technickými zakázkami, vytvořil Leonardo v polovině 80. let také řadu návrhů pro vojenské účely pro boj na zemi, na moři i ve vzduchu. Uvažoval rovněž o letu člověka, což v té době nepředstavovalo neobvyklý zájem, vzhledem k prvnímu pokusu Giovana Battisti Dantiho s mávajícími křídly v Perugii. Možná byl da Vinci přesvědčen, že řecký Daidalos a Simon Magus na přelomu století skutečně dokázali vzlétnout pomocí speciálně navržených křídel. 

Každopádně jeho rané návrhy zahrnovaly nevídané formy létajícího mechanismu – vodorovný stroj navržený tak, aby ho pohánělo mávání křídly. V rámci projektu provedl anatomické a poměrové studie netopýrů a ptáků, vytvořil speciální tažné a otočné mechanismy, navrhl modely kloubových křídel k testování a porovnával pevné i lehké materiály. 

Jedle, peří a rákos

Zkoumal také dynamiku proudění vzduchu i vzdušné proudy a zvažoval statické schopnosti různých uspořádání kladek. Strana 74r Rukopisu B (nachází se v pařížském Institutu de France) ilustruje křídlo s „dveřmi“, které by se daly otevřít při stoupání a zavřít při klesání. Poznámky odkazují na části vyrobené z „mladé jedle“, tlusté tkaniny „barchetu s peřím“, „škrobeného taftu“, rákosu a síťoviny. Orientální draky, vzniklé z podobných materiálů, ovlivnily vojenské vynálezy umělců a techniků 15. století. 

Výkres na straně 75r pak ukazuje propracovaný systém kladek a pák, jenž měl pohánět křídla létajícího mechanismu střídavými pohyby nohou a ručně ovládanou klikou. Přestože je zařízení funkční, lidská síla by k dostatečnému zvednutí tak těžkého mechanismu nestačila. Nicméně o daném konstrukčním nedostatku Leonardo bezpochyby dobře věděl.

Konce nadějí

Kolem roku 1494 přesto plánoval zkušební let v Miláně. Vytvořil pro něj jednoduché výkresy létajícího stroje neboli kluzáku a uvedl: „Zabedněte horní prostor a vytvořte model vysoký a velký, na střeše je dostatek místa a je výše než jakékoliv jiné místo v Itálii. A pokud zůstanete na střeše vedle věže, nemohou vás vidět z tiburia [architektonický prvek nad kopulí chrámu].“

TIP: Vděčil Leonardo Da Vinci za své mistrovství běžné poruše zraku?

Zdá se, že se da Vinci v polovině 90. let 15. století vzdal nadějí na výrobu užitečného létajícího mechanismu a místo toho pokračoval studiemi kluzáků, načež kolem roku 1505 publikoval Pojednání o letu. Také až do roku 1515 navrhoval mechanická a kostýmní křídla, zřejmě pro divadelní účely. Během celého života zůstal oddaným příznivcem aerodynamiky.