Proti skryté hrozbě pod hladinou: Jak fungují minolovky? (2)
Minolovky slouží k odklízení námořních min, ničení zátarasů kolem přístavů a ochraně větších bojových plavidel či konvojů. Ačkoliv tyto malé jednotky stojí poněkud stranou pozornosti, v posledních sto letech si vydobyly nezastupitelnou pozici
Zatímco německou a japonskou kapitulací válka pro většinu námořníků skončila, kapitáni minolovek rozhodně neodpočívali. Nakladené miny totiž zůstávaly aktivní a ohrožovaly přepravu i za míru. Jen ze zbraní použitých Američany setrvávalo 25 000 kusů stále na moři.
Předchozí část: Proti skryté hrozbě pod hladinou: Jak fungují minolovky? (1)
US Navy se je pokoušela odstranit, jenže se soustředila pouze na nejkritičtější oblasti a po roce úsilí zanechala – přičemž deaktivovala sotva polovinu. V následujících třiceti letech se při postupném čištění na těchto náložích potopilo či utrpělo poškození 500 minolovek.
Paralelně konstruktéři pracovali na nových typech – od menších pobřežních jednotek po těžší oceánské. US Navy dokonce upravila část vyloďovacích plavidel LCM (Landing Craft Mechanized) tak, aby díky svému malému ponoru mohla čistit mělké pobřežní vody v okolí Severní Koreje. Další specifickou kategorií se staly minolovné čluny, určené zejména k čištění ústí velkých řek.
S dřevěnými trupy
V arzenálu námořnictev se objevují miny s mnoha způsoby aktivace. Nejobyčejnější se iniciují prostým kontaktem, magnetické reagují na pole vznikající kolem kovového trupu, akustické jsou nastaveny na explozi po zaznamenání zvuku lodního šroubu a podobně.
Minolovky by při své práci neměly aktivovat ani jeden z těchto mechanismů, a proto jejich konstrukce vykazuje nejrůznější specifika. Magnetickým minám inženýři čelí použitím vysokého podílu jiných materiálů než oceli a trup často sestává z odlišných kovů, ze dřeva či skelných vláken. Další možnost spočívá v jeho odmagnetizování – kolem trupu a skrz lodní generátor se ovine kabel, který pole vyruší.
Snížit akustickou stopu má zvláštní druh pohonu, zastoupený například lodním šroubem Voith-Schneider. Tento takzvaný cykloidní pohon využívá kruhovou desku rotující okolo vertikální osy, po jejímž obvodu jsou rozmístěny lopatky schopné samy nezávisle rotovat kolem svých os. Kromě nižší hlučnosti má takové ústrojí pro minolovku i další přínos – dodává jí vysokou manévrovací schopnost, takže se loď vyhne i náloži spatřené na poslední chvíli.
Některé miny reagují na změny okolního tlaku, a tak minolovky mívají zúžený trup, aby s touto veličinou „zahýbaly“ co nejméně. Všechna popsaná řešení umožňují lovcům min přežít, nicméně se negativně podepisují na dalších parametrech lodi. Minolovky například mívají sníženou maximální rychlost a nesou jen slabou defenzivní výzbroj, takže je při misích někdy musejí chránit lépe vyzbrojená plavidla.
Vlečené řezáky
Své úkoly minolovky plní díky mechanickým či elektrickým zařízením, jimž se v angličtině říká „sweeps“ neboli „zametače“. V češtině se vžil termín „tral“. Do první skupiny patří kontaktní řezáky, které přerušují lana či kabely, jimiž jsou miny ukotveny k mořskému dnu. Mívají podobu ostrých drátů, jež se o kotevní lano třou tak dlouho, dokud ho nepřeruší. Takové řezání ale může být zdlouhavé a tral značně namáhá, proto se někdy používají malé dávky výbušniny. U uvolněných min posádka zaznamená původní pozici a buď je shromáždí pro následný průzkum, nebo zničí třeba výstřelem palubní zbraně.
Proti minám vybaveným senzory jsou určeny elektrické traly, které napodobují magnetickou nebo akustickou signaturu velkého plavidla, čímž přivádějí příslušné typy min k detonaci. Výrobci zbraní proti nim vyvíjejí protiopatření a moderní „inteligentní“ miny často dokážou falešnou stopu rozpoznat. Některé mají několik senzorů a lze je naprogramovat tak, aby reagovaly výhradně na jedinečný hluk konkrétního typu plavidla, velikost jeho magnetického pole a změnu tlaku odpovídající váze lodi. Posádka minolovky pak musí velmi přesně odhadnout, na jaký cíl zbraň čeká, a tral podle toho nastavit.
Inteligentní soupeři
Traly za sebou minolovka táhne pomocí vlečných plováků hydrodynamického tvaru, do jisté míry podobné torpédům. Jejich úkolem je udržet tral v nastavené hloubce i vzdálenosti od mateřského plavidla. K nejznámějším plovákům patří typ Oropesa, vyvinutý britskými specialisty a dnes používaný například na amerických minolovkách třídy Avenger.
Druhou variantu plováku představuje takzvaný paravan, který bývá někdy popisován jako podmořský kluzák. K jeho bokům jsou připevněna jakási křídla, díky nimž se vlečné lano během plavby napne do boku a paravan se tak pohybuje vedle lodi. Takový tral čistí prostor po stranách a používá se jak na samotných minolovkách, tak na větších plavidlech coby ochrana před minami. Dodejme, že paravan vznikl už za první světové války a původně sloužil kromě likvidace min i k ničení ponorek. Obsahoval totiž bojovou hlavici s náloží 36 kg TNT, která se aktivovala buď kontaktem s trupem podmořského člunu, nebo stiskem spínače z paluby.
TIP: Tak trochu jiní námořníci: Jak se vyvíjela taktika říčního boje
Jak do námořního boje stále více pronikají informační technologie, práce lovců min se komplikuje. Některé miny umějí „počítat“ lodě – zaznamenají a nechají proplout například první dvě plavidla (obvykle minolovky či torpédoborce) a odpálí nálož až pod třetím, jímž bývá hodnotnější cíl jako křižník nebo tanker. Jiné miny se umějí v naprogramovaných časech samy deaktivovat a neexplodují, ať posádka minolovky vymyslí sebeúčinnější opatření. V takových případech nezbývá než odminovávací mise v dané oblasti opakovat a doplnit hlídkovými lety speciálně vybavených vrtulníků.