Proti skryté hrozbě pod hladinou: Jak fungují minolovky? (1)
Minolovky slouží k odklízení námořních min, ničení zátarasů kolem přístavů a ochraně větších bojových plavidel či konvojů. Ačkoliv tyto malé jednotky
stojí poněkud stranou pozornosti, v posledních sto letech si vydobyly nezastupitelnou pozici
O zařízeních podobných námořním minám se zmiňují již pojednání čínských důstojníků ze 14. století, ovšem k úspěšnému použití takové zbraně došlo až roku 1855 za krymské války. Rusové nasadili miny proti britské flotile křižující před Kronštadtem a Královskému námořnictvu nezbylo než poprvé poslat do akce improvizované minolovky. Šlo o malé čluny, které za sebou táhly lodní háky s cílem nálože zachytit.
Navzdory použití min v americké občanské válce (1861–1865) se nedochovaly záznamy, že by některá ze stran vyzkoušela i minolovky. Unijní důstojníci se sice pokusili takové plavidlo sestrojit, avšak jejich pokusy skončily fiaskem. Za rusko-japonského konfliktu v letech 1904–1905 se v této roli osvědčily staré torpédové čluny.
Od trawlerů k šalupám
Jako první se do systematického vývoje minolovek pustili britští námořní inženýři krátce před Velkou válkou. Pánové z admirality si totiž uvědomili, že rozvoj min ohrožuje zásobovací trasy, jejichž zablokování by mohlo ostrovní velmoc vyhladovět. Kohosi napadlo, že odstraňování min se podobá chytání ryb – a námořnictvo si vyzkoušelo odminování pomocí rybářských trawlerů vlekoucích sítě.
Nápad se osvědčil a malá plavidla začala sloužit pro udržování kanálu La Manche bezpečným. V rámci Royal Navy Reserve se zrodilo oddělení trawlerů – předchůdce flotily minolovek se speciálně navrženými plavidly i vybavením. Rybáři tak v rámci Trawler Section vstoupili do služeb Královského námořnictva a nafasovali zbraně i uniformy.
Za světové války
Za první plnohodnotné minolovky světa bývají považovány britské šalupy třídy Flower, které se začaly stavět roku 1915, a nakonec spatřilo světlo světa 120 jednotek. Šlo o robustní a jednoduchá plavidla, jež konstrukčně vycházela z nákladních lodí, a montáž tak zvládly i civilní loděnice. Minolovky o výtlaku 1 200 tun nesly dvě děla ráže 76, 102 nebo 120 mm (výzbroj procházela vývojem), pár 47mm kanonů a minolovné zařízení. Aby se zvýšila šance na přežití po nárazu na nálož, měly šalupy příď vyztuženou třemi vrstvami oceli.
Během války se ukázalo, že větší hrozbu než miny představují německé ponorky napadající konvoje, a tak byla většina šalup převelena k jejich eskortám a dostala dva vrhače i jeden skluz hlubinných náloží. V letech 1916–1919 (některé kusy byly nasazeny proti bolševikům za ruské občanské války) odepsala Royal Navy 18 šalup, z nichž se sedm potopilo na minách, a většinu zbývajících zničily podmořské čluny.
Neopěvovaní hrdinové
Způsob detekce a odstraňování min se výrazně zdokonalily během druhé světové války. Všechny hlavní mocnosti pro tyto úkoly adaptovaly vybraná menší plavidla a například Austrálie nasadila 35 upravených civilních lodí označovaných jako Auxiliary Minesweepers (pomocné minolovky). Státy Osy i protihitlerovské koalice využívaly minolovky intenzivně po celý konflikt.
Dokončení: Proti skryté hrozbě pod hladinou: Jak fungují minolovky? (2)
Vzhledem k tomu, že se drobné lodě neúčastnily velkých námořních bitev, zůstávaly stranou pozornosti. Výmluvně jejich pozici popsal historik Gordon Williamson: „Německé minolovky tvořily výraznou část celé Kriegsmarine a jsou do značné míry jejími neopěvovanými hrdiny.“
