Proč si většina lidí nepamatuje žádné zážitky z velmi raného dětství?
Spoustu zajímavých věcí zažíváme už od narození. Proč si na ty úplně nejstarší zážitky obvykle nevzpomínáme?
Paměť je nesmírně užitečná, důležitá a stále ještě dost záhadná. Tušíme, jak asi funguje, ale detaily nám doposud unikají. Jednou z velkých záhad paměti je takzvaná infantilní neboli dětská amnézie. Jednoduše řečeno, lidé si obvykle nepamatují vůbec nic, co se událo zhruba do věku 3,5 let a u někoho až asi do 6 let.
Když se narodí lidské dítě, tak má v mozku asi 86 miliard nervových buněk, neuronů. To je asi jedna čtvrtina počtu hvězd v Mléčné dráze. A když dítě začne růst, tak se mu v mozku vytvoří asi 700 až 1000 nervových spojů za sekundu. Proto se lidé v dětském věku tak nesmírně rychle učí. Proč ale tedy v prvních letech života nefungují vzpomínky?
TIP: Malí ochránci spravedlnosti: Smysl pro férové jednání je lidem vrozený
Vědci nedávno uspořádali experiment na laboratorních myších, u nichž sledovali ukládání vzpomínek na nepříjemné zážitky. Celou pravdu neodhalili, ale zjistili, že myši o vzpomínky nepřicházejí a nepřemazávají je novými. Mění se u nich dostupnost těchto vzpomínek. A to je prý možná vysvětlení, co se děje s nejstaršími vzpomínkami ze života každého z nás. Nejspíš je stále máme někde v mozku. Jenom si je už nemůžeme vybavit.
