Proč mají komety někdy dva ohony?
Pro komety jsou jejich ohony natolik typické, že si je bez nich vlastně ani neumíme představit. V některých případech se ale vlasatice mohou pochlubit dvěma i více ohony.
Komety sestávají z různých materiálů, které různým způsobem reagují na sluneční záření a sluneční vítr. Když se vlasatice přiblíží k naší hvězdě, intenzita slunečního záření a větru se zvýší, což vede k uvolňování částic z povrchu tělesa. Nejprve se tak objevuje obal neboli koma a poté ohon, přičemž obvykle vznikají dva – plazmatický a prachový.
První zmíněný je tenký, obvykle jasný a tvoří ho ionizované plyny z komety jako vodík a helium. Ionty efektivně reagují na sluneční záření, proto plazmatický ohon vždy směřuje od Slunce. Naproti tomu jeho prachový protějšek utvářejí pevné částice odpařené z povrchu vlasatice. Většinou jsou velmi malé a mohou zahrnovat prach, kamínky a led. Mají nezanedbatelnou setrvačnost, takže vlivu záření zčásti vzdorují. Prachový ohon bývá zahnutý a vidíme ho díky rozptylu slunečního světla na uvedených pevných částicích.
Vedle jedno a dvouocasých komet existují také komety bez ohonu a je-li vlasatice aktivní velmi nerovnoměrná s výraznými přetrvávajícími výtrysky v určitých směrech, může mít dokonce více než dva ohony - každý se zdrojem v aktivním centru: Například velká kometa z roku 1744 jich pozorovatelům nabídla hned šest.
