Příběhy vojáků z polského tažení (4): Pomoc od budoucího ministra obrany

Bohumír Lomský (1914–1982) se původně jmenoval Bohumír Lenc a pocházel z Českých Budějovic. Hned po maturitě se dobrovolně přihlásil do armády a v srpnu 1936 absolvoval jako nejlepší z ročníku Vojenskou akademii v Hranicích. Posléze působil jako velitel čety a později roty v poddůstojnické škole pěšího pluku číslo 14. Následně se přihlásil k letectvu, přičemž v Prostějově absolvoval kurs leteckých pozorovatelů.

Z vězně ministrem

Po okupaci českých zemí odešel jako řada jiných mužů do Polska a v Krakově se přihlásil do československé vojenské skupiny. Když vypukla válka, dobrovolně se přihlásil do polských vzdušných sil, ale pro rychlý průběh tažení nestihl ani on, ani jiní naši letci do bojů účinněji zasáhnout. Lomský tak spolu s dalšími pouze přelétával letadla na základny nacházející se dále od fronty. Přesto si však za svou činnost Lomský i ostatní čs. vojáci zapojení do polské kampaně zaslouží slova uznání.

Po porážce Polska se stáhl s řadou spolubojovníků na území ovládané SSSR, kde prošel internačními tábory. Po vzniku naší vojenské jednotky se v roce 1942 stal zástupcem velitele čs. polního praporu. V bojích u Sokolova (březen 1943) dokonce Čechoslovákům velel místo Ludvíka Svobody, který stál v čele celého „úseku Svoboda“.

Později Lomský zastával funkci náčelníka štábu 1. československé samostatné brigády a následně celého armádního sboru. Po válce nadále stoupal v armádní hierarchii, mimo jiné absolvoval Nejvyšší vojenskou akademii K. J. Vorošilova – a opět jako nejlepší z ročníku. V letech 1956–1968 zastával funkci ministra národní obrany, ale za své postoje po srpnové okupaci se dočkal penzionování.