Příběh jesliček: Kde se vzala tradice betlémů?

Betlém má své pevné uspořádání. Centrální část zaujímá Svatá rodina: Ježíšek leží v jeslích a u něj klečí nebo stojí Maria a Josef. Hlavní scénu doplňují osel s volkem a letící anděl, který na pásce nese poselství Gloria in eccelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech). Do rozšířené scény pak patří pastýři s ovečkami a tři králové s doprovodem. Další prostor zaplňují různé postavy daráků, stromy, zvířata a architektura.

Prvotní ztvárnění

Nejstarší znázornění biblického příběhu o narození Krista v Betlémě, jak je spatříme třeba na středověkých deskových malbách Mistra Vyšebrodského oltáře, jež zobrazují Marii ležící na lůžku, už betlémy neznají. Rozměrnější z nich navíc obsahují i další příběhy související s Ježíšovým narozením, především klanění tří králů. Cizokrajnou nádheru králů a jejich průvodu spolu s orientální faunou a florou vytvářela představivost autorů jesliček a inspirovaly ilustrace v cestopisech a kalendářích, ale posloužily jim třeba i etikety na krabičkách z datlí či reklamní poutače.

Za předchůdce betlémů jsou považovány velké plastiky, znázorňující scénu narození Páně v kostelech. Na prvním místě tu stojí zčásti dochovaná skupina kamenných skulptur v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě, představující klanění tří králů. Vytvořil je sochař Arnolfo di Cambio v letech 1488–1489 a stal se tak průkopníkem monumentálního stylu, charakteristického pro rané období kostelních betlémů. Nový zásadní směr vývoje udali jezuité, kteří v čase protireformace objevili v tomto druhu umění působivý prostředek v úsilí o obnovu katolicismu. V literatuře je uváděn první jezuitský betlém v Coimbře v Portugalsku roku 1560 a o dva roky později betlém v kostele sv. Klimenta v Praze. Za zmínku stojí, že také první mechanický betlém pořídili jezuité, a to již v roce 1680 v Jindřichově Hradci.

Jezuité tak vnesli do betlémů názornost a přitažlivost a s tím i nové technické prvky, pohyblivost a přemístitelnost figur. V barokní době došlo k nebývalému rozvoji betlemářské tvorby. Prvotní schéma, tedy vlastní jesličky, je zasazeno do bohatých scenerií. Do betlému tak vstupuje světský prvek, život soudobé společnosti v mnoha postavách a vedlejších scénách. Objevují se nové technické postupy, například oblékané figurky na způsob loutek s drátěnou kostrou a pohyblivými končetinami, a kromě klasické dřevořezby se využívá modelování z vosku, kašírování, pálená hlína a jiné.

Betlémářská tradice

Tradice českého, moravského a slezského betlemářství je bohatá v tvarové rozmanitosti figur i v pojetí architektur, v použitém materiálu a ve způsobu sestavení jednotlivých částí, v druzích betlémů. Přenosné jesličky se používaly při vánočních obchůzkách v severních Čechách a na východní Moravě. Bedničku uzavíratelnou dvířky nebo volně otevřenou s figurkami Svaté rodiny, pastýřů a biblických zvířat nosívali koledníci zavěšenou na krku. Zvykem dětí bylo dávat jednotlivé figurky do prostoru mezi zdvojenými okny vystlanými mechem. V 19. století se betlém spojuje s novým fenoménem vánoční tradice, s vánočním stromem, a nově se klade pod něj.

Tvorbou betlémů se zabývali jak profesionální řezbáři a malíři, tak – pro širší lidové vrstvy – řada nadaných tvůrců řemeslnických i dělnických profesí. Zhotovovali je pro vlastní potřebu, pro okruh zájemců z místa a širšího okolí a mnozí z nich na prodej. Vzrůstající poptávku mohla od počátku 19. století uspokojit také nabídka tištěných papírových archů, z nichž si bylo možno jednotlivé části vystřihnout, podlepit kartonem, popřípadě kolorovat, opatřit dřevěným bodcem a betlém si sestavit.

Řezbářské skvosty

Od 18. století byly oblíbeny betlémy se součástmi vyřezanými ze dřeva a polychromovanými. V některých oblastech se stalo vyřezávání figurek téměř domáckou výrobou, jejíž produkty se obchodem dostávaly na značné vzdálenosti. Na trzích se domácí plastiky setkávaly s importem z velkých řezbářských center, z nichž mělo pro naše země největší význam Tyrolsko. Tyrolské jesličkové součásti se k nám pod názvem „vlašské“ dovážely v první polovině 19. století v poměrně velkém množství a způsob, jakým byly vytvářeny, ovlivnil domácí tvorbu na severu Čech.

K nejvýznamnějším oblastem vyřezávaných jesliček v Čechách patří Příbramsko, Orlické hory a Krkonoše, Česká Třebová, Šluknovsko, na Moravě a ve Slezsku Příborsko a Novojičínsko, Bruntálsko a starou betlemářskou oblastí je Českomoravská vysočina. Nejznámější a nejbohatší dřevěné betlémy pocházejí z Třešti, z Jihlavy, ze Svitav a Poličky.