S vůní čokolády: První vánoční kolekce vznikaly už v 19. století

Nejznámější kávovou náhražkou je cikorka, drcený kořen čekanky. Na rozdíl od kávy neobsahuje kofein, proto ji mohou pít i děti. V Evropě je známá už od konce 17. století, v českých zemích se první výrobny na kávové náhražky objevily až o sto let později. Impuls k tomuto podnikání daly napoleonské války, a zvláště kontinentální blokáda roku 1806. V tomto období vznikly například firmy Vilém Günter v Mochtíně u Klatov, Augustin Tschinkel v Krásném Poli u Děčína nebo Ignaz Ferdinand Kolb v Praze.

Zpočátku zpracovávaly převážně dováženou čekanku, ale i jiné plodiny, třeba obilniny, mandle nebo fíky. V Čechách se čekanka začala pěstovat až od roku 1820. V následujících desetiletích fungovalo v zemi několik menších firem, ke skutečnému rozvoji pěstování a průmyslovému zpracování čekanky ovšem došlo až v posledních desetiletích 19. století. Tehdy vznikla také Továrna na kávové surogáty, čokoládu a slad ve Velimi.

Náhražky a čokoláda

Středočeská obec Velim se poprvé připomíná roku 999, kdy ji kníže Boleslav II. daroval spolu s dalším územím synu Oldřichovi. Ještě v 19. století to ale byla jen víska obklopená močály. Její velký rozkvět nastal až poté, co byla na nedaleké Severní státní dráze z Olomouce do Prahy postavena roku 1867 vlaková zastávka.

Velkou zásluhu na tom měl evangelický farář a superintendant (biskup) české církve helvétské Justus Emanuel Szalatnay. Tento potomek maďarské šlechty, jehož předkové přišli do Čech koncem 18. století, se do Velimi dostal roku 1857 a na rozvoji obce se podílel nejen v oblasti duchovní, ale i hospodářské. Nechal postavit obecnou školu, evangelickou faru a kromě železniční zastávky podpořil i vznik místního cukrovaru.

Spolu s bratrancem Janem Pavlem Szalatnayem, ředitelem cukrovaru v Ovčárech u Kutné Hory, pak roku 1869 položili také základ velimského závodu na kávové náhražky. Justuse v jeho vedení brzy vystřídal Janův mladší bratr Josef, a firma byla tedy roku 1870 zapsána do rejstříku jako Továrna na kávové surogáty, čokoládu a slad ve Velimi bratří Szalatnay.

Podnik, který jako vůbec první v Čechách vyráběl kávové náhražky a zároveň čokoládu, se úspěšně rozvíjel. Roku 1872 se změnil na akciovou společnost a ve výrobním programu měl hned několik kávových náhražek, například Zdravotní kávu sladovou, Velimskou vývozní fíkovou kávu nebo Holandskou cikoriovou kávu. Není proto divu, že si ho začali všímat různí zájemci o koupi. Byli mezi nimi i švagři Adolf Glaser starší a Adolf Glaser mladší, kteří roku 1892 podnik získali.

Od skla k cikorce

Židovská rodina Glaserů pocházela původně z Bavorska. Prvním doloženým členem rodu byl Elias Veith, který se v polovině 18. století usadil v Postoloprtech na Lounsku. Jeho potomek Elias Wolf se zabýval výrobou potaše, soli kyseliny uhličité používané převážně ve sklářství. Roku 1797 proto přijal pro sebe a své nemanželské syny příjmení Glaser (Sklenář). 

Další z členů rodiny Josef Glaser byl statkářem v nedalekých Lenešicích a v sedmdesátých letech 19. století se stal hlavním iniciátorem výstavby zdejšího cukrovaru. První kroky k realizaci tohoto plánu uskutečnil roku 1879 a už v následujícím roce byly schváleny stanovy i základní kapitál. Glaser, který byl zvolen předsedou přípravného výboru, požádal o povolení ke stavbě a mezitím skoupil potřebné pozemky. Cukrovar byl ovšem záhy po založení v roce 1880 vykoupením akcií přeměněn na čistě rolnický podnik a jeho předsedou se stal poslanec Václav Krumbholz. 

Glaserové nicméně v Lenešicích zůstali. Josefův synovec Simon zde měl koželužnu a jeho syn Adolf, narozený 17. listopadu 1855, spolu se stejnojmenným švagrem (rovněž Adolfem Glaserem, ovšem z jiné větve rodu a o šest let starším) vybudovali v obci továrnu na cikorii Ad. Glaser et Co. Podnikání se dařilo, roku 1892 proto firma koupila od bratří Szalatnayů továrnu na kávové náhražky a čokoládu ve Velimi, kterou zpočátku vlastnili oba švagři rovným dílem. Adolf Glaser starší nicméně vystupoval jako továrník v Lenešicích, zatímco Adolf Glaser mladší jako továrník ve Velimi.

Kolekce z Velimi

Ředitelství továrny sídlilo od roku 1894 v Praze, kam se o rok později přestěhoval i Adolf Glaser mladší. Podnik nadále vyráběl čokoládu, kakaový prášek, cukrovinky a kávové náhražky. Rozvíjela se ale zejména produkce cukrovinek a čokoládového zboží, zatímco nabídka kávových náhražek se udržovala přibližně na stejné úrovni.

Už roku 1892 se v sortimentu objevily i první vánoční čokoládové kolekce, kterými následně proslul především pražský podnik Františka Maršnera. Zdobení stromečků byla v 19. století věc poměrně nová, do českých zemí přišel tento zvyk pravděpodobně ze sousedního Bavorska. Prvními ozdobami byla hlavně jablka, ořechy, cukroví a perník.

Čokoládové kolekce představovaly ryze českou specialitu. Bonbony nebo duté figurky se zavěšením na stromeček vznikly poprvé právě ve Velimi. Jednotlivým kouskům se říkalo „závěsky“ a balily se zpočátku do stříbrného papíru (později také do žlutého nebo růžového). Jednotlivé kolekce se lišily obsahem, velikostí i cenou. S úspěchem se vyvážely do zahraničí, zejména do Francie a později i do Spojených států.