Přemýšlení o myšlení: Primáti opět překvapují

V sérii tří experimentů byly postupně sedmi gorilám, osmi šimpanzům, sedmi orangutanům a čtyřem šimpanzům bonobo předloženy dvě trubky, přičemž v jedné z nich byl schován pamlsek. Trubky byly umístěny za průhlednou přepážkou se třemi otvory, jimiž mohly opice prostrčit ruce. V prvním případě zvířata neviděla, kam je pamlsek vložen, ale experimentátor v jejich přítomnosti oběma trubkami zahrkal. Call chtěl takto zjistit, zda se opice obejdou bez poskytnutí vizuální informace a postačí jim pouze sluchová nápověda.

TIP: Vidím se, tedy jsem! aneb Schopnost sebeuvědomnění u zvířat

Ve druhém kole bylo opicím ukázáno, kde se odměna ukrývá, ale směly si ji vyzvednout až po uplynutí různě dlouhého časového intervalu. Třetí pokus zkoumal, zda opice dokážou rozlišovat pamlsky podle jejich rozdílné kvality. Na konci testů se ukázalo, že opice najdou odměnu velmi rychle v případě, že vidí, kam byla ukryta, ale pokud mohly získat chutnější kousek, obsah trubek si pečlivě prohlížely. Možnost dostat se ke zvlášť žádoucí pochoutce opicím evidentně stála za delší přemýšlení a zkoumání. Výběr jim trval déle také v případě, že od chvíle, kdy byla návnada do trubky před jejich očima vložena, uplynula delší doba. Na druhé straně zkrátila zvuková informace do značné míry dobu výběru a opice šly často najisto.

Podle Dr. Calla jsou výsledky testu důkazem, že opice jsou si vědomy rizik rozhodování. Dobře vědí, jak snadno mohou udělat chybu, a snaží se tomu předejít. Kombinace tří faktorů – námaha spojená s hledáním v trubkách, hodnota odměny a množství informací – u nich vytváří proces zahrnující tři hlavní části metakognice: komplexnost, flexibilitu a kontrolu. Metakognice – tedy myšlení o našem myšlení či znalost o tom co víme a co nevíme – je tedy vlastní nejen lidem, ale i některým zvířatům.