Přemysl Otakar versus Alexandr Veliký: Historie nejstaršího českého eposu
Evropská středověká epika si vybrala za vzor Alexandra Velikého. Jeho život se stal předlohou pro mnoho autorů, kteří v jeho činech viděli skutky svých vládců
Život a skutky makedonského vládce se objevují ve středověké literatuře snad každé země. Toto oslavné dílo dostalo i svůj jednotný název – Alexandreida. Pro křesťanský svět byla představa dokonalého panovníka, který i přes svou odvahu zemřel mladý, lákavá. Každý národ si v jeho činech našel to své a najednou tu stál Alexandr Veliký jako křesťanský rytíř bojující za svatou věc proti pohanům.
Neohrožený český panovník
Pod maskou Alexandra vystupuje Přemysl Otakar II., který stejně jako jeho slavnější makedonský předchůdce pronikal za hranice vlastní země a za vše zaplatil zradou svých pánů. Autor se snažil do antického světa propašovat ryze česká témata. V Alexandrově průvodu se například objevují čeští panoši. Alexandra pojal klasickým středověkým způsobem, jako idealizovaného kladného hrdinu se všemi ctnostmi středověkého rytíře.
Staročeský autor použil alexandrovské téma k vykreslení poměrů za posledních Přemyslovců. Dovoluje si vyjádřit i svůj pohled a názor na celou situaci, vyzdvihuje ideálního panovníka a vyjadřuje odpor ke všemu německému. To je krásně vidět v líčení Alexandrova dobytí Babylonu: „Hi to by se státi mohlo, / ač by to co již pomohlo, / že Němci, již sú zde hostie, / chtie doždati, by na mosče / Praže, jehož Bóh snad nechá, / Nebylo viděti Čecha: / hi mohlo by sě brž státi, / by jich bylo nevídati.“
