Potratová bába z Manhattanu: Diskrétní služby madam Restellové vyhledávaly tisíce žen

V březnu 1839 uveřejnil newyorský deník New York Sun neobvyklý inzerát určený vdaným ženám, které nečekaně otěhotněly a teď řeší otázku, zda si dítě ponechat. Důmyslně volená slova text zcela záměrně chránila před nezasvěcenými osobami; zájemkyně, která jej dokázala rozluštit, však pochopila, o co jde. Chce-li se dostat ke kýženým informacím, má zamířit do Greenwichské ulice na Manhattanu.

Newyorská ordinace

Madam Restellová nebylo skutečné jméno dotyčné: Narodila se jako Ann Trowová a nepocházela ze Spojených států, ale z Anglie. Coby dívka z dělnické rodiny zvolila cestu, kterou se vydávala většina jejích vrstevnic – co nejdříve se vdala. O dva roky později porodila dceru a krátce nato se spolu s manželem odstěhovali na druhý břeh Atlantiku. Bylo jí teprve devatenáct let a měla za sebou všehovšudy několik let zaměstnání na pozici hospodyně v rodině řezníka. Jenže manžel záhy podlehl žluté zimnici, a tak samoživitelce Ann nezbylo, než si najít práci jako švadlena.

Její budoucí dráha se začala rýsovat teprve o několik let později, když se seznámila se vzdělaným a liberálně smýšlejícím tiskařem Charlesem Lohmanem, svým druhým manželem. Jeho bratr pracoval jako lékárník a nejspíše právě díky němu se Ann dostala do prvního kontaktu s přípravky určenými pro široké využití v oblasti „ženského zdraví“. Tehdy se zrodila myšlenka, že by je mohla začít distribuovat sama, a s podporou Charlese, který jí pomohl s propagací v novinách, krátce poté otevřela ve zmíněné ulici cosi jako neoficiální ordinaci.

Potrat za sto dolarů

Každý den mezi devátou ranní a desátou večerní mohly klientky, mezi nimiž se novinka rychle rozkřikla, přijít a zakoupit si některý z řady nabízených přípravků k vyvolání potratu nebo „antikoncepčních“ pilulek. Primárním cílem Ann Lohmanové, která si od této chvíle říkala madam Restellová, jistě bylo pomoct ženám v nesnázích. Rozhodně však v sobě nezapřela obchodního ducha, a tak veškeré nabízené prostředky neopomněla opatřit výraznými cenami.

Například za jednu pilulku proti početí si účtovala dolar (v přepočtu na dnešní kurz asi 700 korun), balíček „preventivního prášku“ stál 5 dolarů. Přitom neprodávala nic převratného: Složení jejích přípravků vycházelo z receptů lidové medicíny, jež se po generace předávaly mezi samozvanými léčitelkami a „babkami kořenářkami“, a účinnost byla více než sporná. To byl důvod, proč se řada žen nakonec vrátila zklamaných. A právě v tu chvíli přišla madam Restellová s řešením v podobě výrazně spolehlivějšího chirurgického zákroku (mimochodem, ani to nebylo zadarmo – chudé pacientky zaplatily za interrupci dvacet dolarů, ty movitější až sto).

Na luxusní adrese

Na Manhattan brzy mířily klientky z celých Spojených států, takže nebylo divu, že netradiční podnikání neslo své ovoce a z provozování „potratové praxe“ se záhy stal poměrně výnosný byznys. Proslulá madam Restellová si po nějaké době mohla dovolit přemístit své sídlo na prestižnější adresu do většího objektu, několikapatrové budovy na křižovatce 52. ulice a 5. Avenue (z níž je dnes nejluxusnější newyorská třída). V zadním traktu navíc otevřela penzion sloužící jako porodnice pro ženy, které si přály přivést dítě na svět v utajení, a za poplatek nabízela i zprostředkování adopce pro novorozence.

Ceny za poskytnuté služby stanovovala podle sociálního statusu svých zákaznic, nicméně vyplatilo se to: V závěru kariéry z ní byla jedna z nejbohatších žen ve městě. Údajně se netajila svými šperky či kožešinami a po New Yorku jezdila s kočím v kočáře taženém čtyřmi koňmi. Tou dobou již provozovala pobočky i v Bostonu a Filadelfii a jen do reklamy údajně investovala až 60 000 dolarů ročně. V novinových inzerátech se prezentovala jako „ženská lékařka“ a lákala mimo jiné na striktní diskrétnost, znalosti, zkušenosti či perfektní péči. Mělo to jediný háček: Její praxe nebyla tak docela legální. A několikrát na to doplatila.

Krůček od žaláře

Když koncem 30. let v New Yorku začínala, potraty ještě nepředstavovaly příliš kontroverzní téma. To se ale mělo rychle změnit (viz Očima zákona). Do prvního křížku se zákonem se madam Restellová dostala už v roce 1840, kdy ji manžel jisté Marie Purdyové obvinil z toho, že jeho ženu nakazila tuberkulózou. Purdyová, která nemoci nedávno podlehla, krátce před smrtí podstoupila u Restellové potrat a svěřila se manželovi se svým podezřením, že choroba je důsledkem prodělaného zákroku. Ačkoliv obviněná se houževnatě hájila a nabízela finanční kompenzaci tomu, kdo prokáže, jakým způsobem je její činnost riziková, nechybělo málo a skončila by za mřížemi.

Od soudu odešla bez trestu jen díky tomu, že o předsmrtném prohlášení zesnulé Marie Purdyové chyběly důkazy. Téma ale mezitím dokázalo u veřejnosti probudit vášně a v reakci na to se rozpoutala hotová mediální štvanice, díky níž se podařilo učinit z madam Restellové veřejného nepřítele číslo jedna. Roztočila se nemilosrdná spirála pranýřování: Novináři ji označovali jako hříšnici, která podkopává kořeny sociálního pořádku, a lékaři tvrdili, že se dopouští vážného ohrožování života pacientek. Její jméno se stalo natolik známým, že vznikl dokonce termín „restellismus“ coby synonymum pro provádění interrupcí. O aféře se doslechli i na druhém břehu Atlantiku a v několika tamějších turistických průvodcích Restellovou označili za newyorskou atrakci.

Pošramocená pověst

V červenci 1841 vydala řeka Hudson mrtvé tělo mladé Mary Rogersové. Smrt půvabné dívky, která pracovala v místním obchůdku s tabákem a byla všeobecně velmi oblíbená, vyvolala pochopitelně veřejné pobouření. Když se objevily spekulace, že Rogersová zemřela po nepovedeném potratu, vedlo to k dalšímu pošpinění již tak pošramocené pověsti madam Restellové. A nebyl to ani zdaleka jediný případ, kdy se její kariéra ocitla v ohrožení. Zřejmě největší ránu jí zasadil případ jisté Marie Bodinové, která v důsledku nepovedeného potratu trpěla silnými bolestmi a nakonec zemřela.

Bodinová byla již v pozdější fázi těhotenství, když služby léčitelky na podzim 1847 vyhledala, a ta dívce zákrok opakovaně rozmlouvala, její matka na něm ale trvala. Když se Mary po operaci necítila dobře a přiznala se svému lékaři, že absolvovala potrat u madam Restellové, muž léčitelku zažaloval. Výsledkem bylo obvinění z vraždy druhého stupně a Restellová musela strávit rok ve věznici na Blackwellově ostrově. Časopis National Police Gazette v reakci na to otiskl její portrét na titulní straně, takže tvář nechvalně proslulé „potratové báby“ záhy znala celá země.

Nezvaný návštěvník

Po dvanácti měsících v žaláři už se madam Restellová nevrátila k chirurgickým zákrokům, pouze předepisovala pilulky. Ani tak se však nevyhnula potyčkám s policií. Ostatně tomu jen stěží mohlo být jinak: Osudy žen, s nimiž ve své práci přicházela do kontaktu, se často podobaly příběhům z dobrodružných románů a Restellová se chtě nechtě stávala jejich aktérkou. Například v roce 1855 v její porodnici tajně přivedla na svět dítě německá imigrantka Frederica Madeingerová. Když následujícího dne, poté, co se vzpamatovala z omámení celkem šesti pilulkami, chtěla svého potomka vidět, bylo jí sděleno, že dítě zmizelo. Zoufalá matka Restellovou obvinila z únosu, když ale došlo na soud, Madeingerová se nedostavila. Tvrdilo se, že Restellová její dítě tajně prodala a matku potom uplatila, aby kauzu nechala být.

O několik let později členové Kongresu podepsali nový, ještě přísnější zákon, mimo jiné zcela zakazující prodej jakýchkoliv prostředků k ukončení těhotenství. Na nařízení, které by de facto znamenalo konec její kariéry, léčitelka z Manhattanu nijak nedbala a své pilulky prodávala dál. Když v dubnu 1878 navštívil její prodejnu jistý Anthony Comstock, obsloužila jej stejně jako každého jiného zákazníka. Netušila ovšem, že ve skutečnosti jde o vládního úředníka a tvůrce zmíněného nařízení, který do její prodejny zamířil v přestrojení. Hned následujícího dne k ní vtrhla policie a pachatelku zatkla. Soud jí sice umožnil propuštění na kauci, žena se však rozhodla svůj osud vzít do vlastních rukou dřív, než mohl soudce vynést rozsudek – její služebná ji ráno našla ve vaně s proříznutým hrdlem.