Nejšťastnější den pro Evropu: Dvojitá kapitulace nacistického Německa
Nevděčná úloha podpisu bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa zbyla na generála Wilhelma Keitela. Norimberský tribunál jej později odsoudil za válečné zločiny k trestu smrti
Ráno 6. května 1945 se Dönitz dozvěděl, že Eisenhower trvá na bezpodmínečné kapitulaci, a to současně na všech frontách. Jednotky se měly zastavit a zůstat na svých stávajících pozicích. O tom, že již Spojencům docházela s Němci trpělivost, svědčí i fakt, že vrchní spojenecký velitel pohrozil obnovením bombardovací ofenzivy a uzavřením linií pro německé vojáky, kteří k nim prchali z východní fronty do zajetí.
Dönitz se svým spolupracovníkem Paulem Wegenerem a generály Keitelem a Jodlem a naznali, že tyto podmínky jsou nepřijatelné, jelikož „není možné nechat armády napospas Rusům“.
Vláda tedy nakonec vyslala Jodla, aby Eisenhowerovi důrazně vysvětlil, že úplná kapitulace není možná, ale dílčí na západě by mohla přijít v úvahu. Generál Jodl velmi brzy ráno 7. května telefonoval z Eisenhowerova štábu, aby tlumočil jeho odpověď. Nejednalo se o pozitivní zprávy – vrchní velitel spojeneckých vojsk žádal pouze úplnou kapitulaci, která měla být podepsána ještě téhož dne. V opačném případě pohrozil přerušením jednání.
Přestože to Dönitz považoval za „naprosté vydírání“, uvědomil si, že ještě toho dne podepsaná kapitulace by vešla v platnost z 8. na 9. května. Měl by tedy téměř dva dny na evakuaci co největšího množství vojsk na západ. Proto Jodla zplnomocnil (pochopitelně velmi nerad) k podpisu kapitulační listiny. Ve 2:41 ráno 7. května tak v Eisenhowerově štábu v Remeši signoval generál Alfred Jodl za přítomnosti admirála von Friedeburga Akt bezpodmínečné kapitulace Německa.
Dvojitá kapitulace
Oficiální konec druhé světové války na evropském válčišti měl nastat v okamžik, kdy německá kapitulace podepsaná v Remeši vstoupila v platnost, tedy v 23:01 8. května 1945 středoevropského času. Právě osmý květen se tak pro západní Spojence stal Dnem vítězství v Evropě, v anglicky mluví cích zemích je známý jako V-E Day.
K podpisu německé kapitulace došlo celkem dvakrát. Prvního aktu se účastnil také sovětský generál a zároveň šéf sovětské vojenské mise u vrchního velení expedičních spojeneckých sil Ivan Susloparov, který však z Moskvy neměl jasné instrukce, zda má protokol podepsat, či nikoliv, a dostal je až poté, co ujednání známé jako Akt bezpodmínečné kapitulace Německa signoval.
Krátce nato ale dorazil Stalinův pokyn, aby nic nepodepisoval. Stalina kapitulace Němců v Remeši rozzuřila, a tak si následně vynutil její opětovné podepsání, které se odehrálo v budově bývalé ženijní školy v Berlíně-Karlshorstu, nyní sídle štábu 1. běloruského frontu. Celý akt se měl odehrát v okamžiku, kdy první kapitulace vstupovala v platnost, tedy v jedenáct hodin večer 8. května 1945. Na sovětské straně se podepisoval maršál Georgij Žukov, kterého pro tuto příležitost Stalin jmenoval zmocněncem vrchního velení Rudé armády.
Hlavním protějškem mu byl náčelník vrchního velitelství Wehrmachtu (OKW) polní maršál Wilhelm Keitel. Jelikož bylo potřeba oba akty sjednotit a dodržet u druhé kapitulace návaznost na remešský dokument, byly podpisy zúčastněných antedatovány k 8. květnu. Událost nicméně probíhala za svitu svíček a při vypadávajícím elektrickém proudu, dokumenty se sepisovaly na psacím stroji. Není tedy divu, že vše nabralo zpoždění a k podpisu došlo až poté, co původní kapitulace vstoupila v platnost, a sice ve tři čtvrtě na jednu v noci 9. května.
I přes paradoxní situaci, kdy se vzdával velitel armády, která podle předchozí dohody neměla již skoro hodinu bojovat, podle tehdejších pozorovatelů měl berlínský akt význam především v tom smyslu, že kapitulace ve zničeném Berlíně se považovala za mnohem hodnotnější než ta v Remeši na francouzském území.
Po podpisu Němci přijali a vypili sklenici šampaňského a sovětští představitelé se jich ještě zeptali, jestli je Hitler opravdu mrtev, protože se jeho tělo nenašlo. Poté němečtí generálové mlčky odešli pryč a sovětská strana se začala mohutně bavit, prý se tančilo, zpívalo a pilo až do rána. Zpráva o kapitulaci se velmi rychle dostala k vojákům i civilistům a všude začaly oslavy. Šest let trvající válka oficiálně skončila.
