Pátrání po životě ve vesmíru: Zajímavým ukazatelem by mohl být rajský plyn
Oxid dusný by se vedle metanu a kyslíku mohl stát dalším ukazatelem přítomnosti života v atmosférách blízkých exoplanet
Dnes již máme k dispozici dalekohledy, s nimiž můžeme alespoň teoreticky pátrat po stopách života na exoplanetách. Potíž je v tom, že stále není úplně jasné, co vlastně máme hledat. Jako možný zdroj informací se nabízejí atmosféry exoplanet, jejichž složení, jak tušíme podle našich zkušeností ze Země, může být ovlivněné přítomností živých organismů.
Jaké plyny jsou ale ty pravé? Část odborníků vsází na kyslík a metan. Jiní vědci zase upozorňují, že tyto dva plyny nemusejí být spolehlivým ukazatelem života. Už jsme je nalezli v hojném množství i na planetách, které určitě nemohou být osídlené životem našeho typu, například kvůli vysokým teplotám.
Oxid dusný v atmosféře
Americký astrobiolog Eddie Schwieterman z Kalifornské univerzity v Riverside je přesvědčený, že bychom měli věnovat pozornost i oxidu dusnému (N₂O), tedy rajskému plynu. Schwieterman nedávno vedl tým odborníků, kteří pomocí počítačových modelů hodnotili použitelnost rajského plynu jako biomarkeru přítomnosti života na exoplanetách. Své závěry badatelé zveřejnili tento týden v časopisu Astrophysical Journal.
Schwieterman s kolegy zjišťovali, kolik oxidu dusného by mohly vyprodukovat živé organismy na planetě podobné Zemi. Následně simulovali chování atmosfér takových planet u různých typů hvězd a nakonec určovali, jaké množství oxidu dusného by muselo být v atmosféře exoplanety, aby ho detekovala některá z pokročilých observatoří, jakou je například Vesmírný dalekohled Jamese Webba.
TIP: Jak vystopovat mimozemský život? S detektory oxidu uhelnatého!
„V blízkých planetárních systémech s kamennými planetami, jako je například TRAPPIST-1, bychom mohli detekovat oxid dusný v atmosféře, pokud tam bude zhruba ve stejném množství jako v případě oxidu uhličitého nebo metanu,“ odhaduje Schwieterman. Rajský plyn by tam podle něj mohl vznikat podobně jako na Zemi, tedy přeměnou nitrátů v oceánech, kterou zajišťují některé druhy mikrobů.