Otazníky nad bitvou: Zradil Milota na Moravském poli svého krále?

Údajnou zradu Miloty z Dědic můžeme hned na počátku odmítnout jako výmysl pozdějších generací, které nedokázaly pochopit, jak mohl slavný bojovník Přemysl Otakar II. tak ostudně prohrát vyrovnanou bitvu. Jeho rytířské schopnosti v boji, neuvěřitelnou mobilitu, politickou aktivitu a zarputilost při dosahování všech osobních cílů prostě nedokázali oddělit od strategické i taktické nevyzrálosti v bitvách a neschopnosti uvážlivého úsudku v krizových situacích. To byly totiž pravé příčiny porážky na Moravském poli, nikoliv zrada Miloty z Dědic.

Pomsta za upálení

Podle kronikáře Otakara Štýrského si prý Milota na bojišti vzpomněl, že král dal kdysi upálit na hradě Veveří jeho bratra Beneše (nesprávně zvaného ze Cvilína), Milota se chtěl pomstít, a tak se rozhodl zradit. Příhoda s bratrem je pravdivá a datuje se k roku 1265. Přemysl dal opravdu Beneše potrestat a není přesně jasné za co. I takzvaný Dalimil o tom píše: „Beneše upálil v temné věži. Tím oblibu získat mohl stěží. Všude lkali sirotkové malí, vdovy na něj Bohu žalovaly.“

Že by jeden z králových obvyklých záchvatů hněvu, kdy potřeboval z relativně malicherných důvodů dát najevo svoji nadřazenost, a proto rozdával přísné tresty? A Milota z Dědic čekal na Veveří ve vězení spolu s ním na smrt, ale jemu král udělil milost a vzápětí ho zahrnul přízní, funkcemi i bohatstvím. A opět není jasné proč. 

V každém případě se Milota stal Otakarovým důvěrníkem, který stál věrně při králi, i když velká část šlechty se proti němu bouřila. V těžkých časech svědomitě zastával funkci štýrského hejtmana, tedy vlastně správce země, který zde hájil české zájmy, či přesněji Otakarovy zájmy. Byl to on, kdo vedl české posádky proti tamním vzbouřencům a kdo se s nimi připojil roku 1276 ke královu vojsku před Vídní, když poznal, že je Štýrsko ztraceno. I proto mu dal Otakar takovou důvěru a svěřil mu velení prvního šiku. A je zřejmé, že to může být i důvod, proč ho právě štýrský kronikář nemá rád a přisuzuje mu zrádné úmysly. 

Zrada nebo manévr?

Nicméně v českých zemích pána z Dědic po celý zbytek jeho života (zemřel roku 1307) nikdo z ničeho takového nepodezíral. Naopak ho čekala ještě dlouhá a bohatá kariéra nejdříve v nejbližším okruhu královny vdovy Kunhuty a později i za vlády Václava II. Jeho bratr Tobiáš se stal roku 1279 pražským biskupem a sám Milota byl o dva roky později uváděn jako moravský podkomoří. Tak se opravdu nejedná se zrádcem. A určitě není možné, že by mnozí očití svědkové z bitvy Milotovu zradu přehlédli, kdyby nějaká byla.

To až téměř o století později na dvoře Karla IV. kronikář Přibík Pulkava z Radenína překroutil údaje z cizích kronik a označil Milotu za úmyslného zrádce. Od něj to pak převzali čeští obrozenci v 19. století, kteří potřebovali mít svého hrdinného krále a proti němu úkladného zrádce.

TIP: Zrádný Kressenbrunn: Dopustil se lsti Přemysl Otakar II., nebo uherský princ?

Co se tedy doopravdy stalo? Je možné, že se pod Milotou splašil kůň při nečekaném útoku zálohy, kterou pro Rudolfa Habsburského vedl Ulrich von Kapellen, a on opravdu nedobrovolně opustil bojiště, čímž způsobil paniku. Pro to ovšem nejsou žádné doklady, stejně jako pro tezi, že jediný Milota si zachoval duchapřítomnost, chtěl provést se svou družinou obchvatný manévr a vpadnout Kapellenovi do boku. Manévr však byl jeho spolubojovníky špatně pochopen jako útěk. To by dělalo ze zrádce hrdinu, ale není o tom jediná zmínka v pramenech – jsou to jen pozdější konstrukce některých historiků.