Ostny jako zbraň: Urzoni kanadští jsou nebezpeční sobě i svému okolí
Urzoni kanadští mají skvělý obranný systém, který je chrání před predátory. Jejich důmyslná ochrana se ale občas stává nebezpečnou i jim samotným
Urzon kanadský (Erethizon dorsatum) dorůstá délky 60 až 90 centimetrů a hmotnosti od 5 do 14 kilogramů. V rámci Severní Ameriky je druhým největším hlodavcem a velikostí jej převyšují jen bobři kanadští.
Urzoni mají skvělý obranný systém, takže se často nestávají obětí predátorů. Občas je ovšem i tak uloví rysi, pumy, kojoti, vlci, rosomáci nebo výři virginští. Většinou si ovšem útok na urzony rozmyslí a ti zase dělají vše pro to, aby je od ataku odradili. Jednak dokážou velmi dobře šplhat po stromech, takže jejich prvotní snahou je dostat se mimo dosah útočníka. V případě, že tuto možnost nemají, začnou vydávat výstražný zvuk drkotáním zubů. Jestliže toto varování selže, přichází ke slovu zhruba 30 000 ostnů, které mají umístěny na zádech.
Hroty ostnů jsou výstražně bíle zbarveny při naježení působí dost hrozivě. Zároveň s tím vypustí urzon páchnoucí sekret. Pokud útočník ani tak svůj úmysl nezmění, napadené zvíře do něj svými naježenými ostny nacouvá. Ostny jsou obvykle 75 mm dlouhé a 2 mm silné a jsou zakončeny mikroskopickými háčky. Ty se zachytí v těle útočníka a díky pohybům svalů mají schopnost posouvat se postupně hlouběji a hlouběji do těla. Proto byli nalezeni predátoři, kteří kvůli urzoním ostnům a infekci, již jejich přítomnost v těle vyvolala, uhynuli.
TIP: Boj o přežití: 5 netradičních způsobů zvířecí obrany
Ostny jsou ovšem nebezpečím i pro samotné urzony, kteří sice dokážou po stromech šplhat velmi jistě (a troufnou si i na ty nejjemnější větve), ale ani u nich není vyloučeno, že ze stromu spadnou. Zranění vlastními ostny se tak může stát osudové i jim samotným.