Ospalí králové zvířat: Zívání je nakažlivé také u lvů
Fakt, že je zívání nakažlivé, nepředstavuje u člověka žádnou novinku. Italští zoologové však před časem zjistili, že tentýž fenomén funguje také ve lvích smečkách.
Stejně jako ostatní savci, i králové zvířat obvykle zívají, když relaxují nebo se nudí, a potřebují tedy zvýšit průtok okysličené krve mozkem. Ovšem detailní sledování dvou smeček čítajících celkem 19 zvířat prokázalo, že důvod k tomuto reflexivnímu chování může spočívat i v posilování sociální soudržnosti.
„Lvi z jedné smečky navzájem kopírují své chování,“ popisuje etoložka Elisabetta Palagiová z univerzity v italské Pise, která pětiměsíční pozorování v Jihoafrické republice vedla. „Když vedle sebe ležela dvě zvířata a jedno z nich začalo zívat, druhé ho téměř vždy napodobilo. Pravděpodobnost, že to udělá, byla 139krát vyšší, než když bylo o samotě,“ přibližuje.
Zívání je věda
Již dřív sledovali vědci nakažlivé zívání také u dalších sociálně žijících tvorů – například u šimpanzů, vlků, ovcí či slonů. Psi dokonce mnohdy zívají synchronně nejen s jinými příslušníky svého druhu, ale rovněž v reakci na totéž chování svého pána. Jiní živočichové pro změnu využívají zívání jako formu komunikace. Například u paviánů jde často o varovný signál a protivníka má zastrašit odhalení děsivého chřtánu. K podobnému účelu slouží zívání dokonce i rybám, třeba bojovnici pestré. Oblíbený akvarijní druh se vyznačuje mimořádnou agresivitou, přičemž útočí i na vlastní obraz v zrcadle. Po spatření potenciálního protivníka pak mnohdy oznamuje blížící se útok právě doširoka rozevřenými čelistmi.
Naopak u tučňáků se zívání uplatňuje jako forma namlouvacích rituálů a u hadů se jej pro změnu podařilo pozorovat bezprostředně po spolknutí kořisti. Plaz si tím pomáhá k roztažení dýchací trubice a optimalizuje uspořádání čelistních kostí.
