Operace Rudovous (2): Jak vypadaly plány německého útoku na Sovětský svaz
I přes výhrady svých generálů se Hitler od plánu zaútočit na Sovětský svaz nenechal odradit. Co předcházelo jedné z největších vojenských operací v dějinách
Plánování útoku na Sovětský svaz se ovšem nesetkalo mezi německou generalitou s jednoznačně kladným přijetím. Mnoho velitelů poukazovalo na to, že hospodářství třetí říše nedisponuje dostatečnými prostředky k vedení války se Sovětským svazem. Mezi kritiky útoku na SSSR patřili například velitel pozemních sil generál Franz Halder a také významní generálové Erich von Manstein a Heinz Guderian.
Předchozí část: Operace Rudovous (1): Jak vypadaly plány německého útoku na Sovětský svaz
Někteří velitelé ve snaze vymluvit Hitlerovi jeho úmysl dokonce navrhli alternativní operace, jako bylo například obsazení Gibraltaru (plán Felix). Adolf Hitler se ale něčím takovým nechtěl zabývat.
Plány útoku
První studie vypracovali podplukovník von Lossberg a generálmajor Marcks. Lossberg vyhodnotil koncentraci sovětských sil na hranicích jako čistě defenzivní a pomohl tak částečně odstranit Hitlerovy obavy ze Stalinova útoku. Marcksův útočný plán počítal se dvěma útočnými klíny. Na jihu měly německé jednotky obklíčit příhraniční sovětské síly a dobýt Kyjev. Na severu se pak měla německá vojska probít Běloruskem a pokračovat na Moskvu. Největší přírodní překážku na hranicích tvořily Pripjaťské bažiny.
Otevřená krajina jižně od nich skýtala ideální příležitost využít tankové jednotky. Marcks ale plánoval vyslat hlavní síly kvůli mnohem kvalitnější síti silnic severně od bažinatého terénu – tedy cestou, kterou se roku 1812 vydal na Moskvu Napoleon Bonaparte. Další variantu úderu na Sovětský svaz vypracoval generálplukovník Franz Halder. Zde se již díky Hitlerově intervenci objevuje jako jeden z hlavních cílů i Leningrad. Zároveň v něm došlo k posílení plánovaného útoku na Moskvu na úkor kyjevského směru.
Na rozdíl od Hitlera, který se obával, že Sověti budou ustupovat stejně jako kdysi před Napoleonem, Halder předpokládal, že se Rudá armáda zaměří na obranu hlavního města, a tak ji bude možné zničit. Poslední variantu představoval kompromis mezi přáním generálů obsadit hlavně Moskvu a Hitlerovým úmyslem dobýt Leningrad. Německý diktátor zarytě trval na útoku na město na Něvě především z prestižních důvodů.
Hlavní útok měl podle něj směřovat na Leningrad, druhý proud na Moskvu a třetí na Ukrajinu, čímž měl zajistit bezpečí ropných rafinerií v Rumunsku. Na základě tohoto kompromisu vydal Adolf Hitler 18. prosince 1940 rozkaz č. 21, ve kterém dal německé branné moci pokyn k rychlému rozdrcení Sovětského svazu ještě před ukončením války s Velkou Británií. Definitivní plán odrážel Hitlerovu obavu z odkrytých křídel. Skupina armád Střed měla obnovit postup na Moskvu až po ovládnutí Leningradu a Ukrajiny.
Hlavní směr sever!
Nacistický diktátor do plánování vstoupil možná rozhodujícím způsobem, když obsesivně trval na posílení severního křídla útoku. Vůbec si neuvědomil, že Moskva by měla být primárním cílem a Leningrad pouze sekundárním. Po pádu Moskvy by se obrana Leningradu totiž stala tak jako tak neudržitelnou. Adolf Hitler tak hnal podstatnou část svých jednotek zbytečně na sever, zatímco je mohl využít na hlavním směru útoku.
Ve východních oblastech německého panství okamžitě začaly úpravy komunikací, aby nic nebránilo rychlým přesunům jednotek a zásobování. Vše mělo směřovat k tomu, aby veškeré utajené přípravy skončily do 15. května 1941. Určité zdržení představoval ještě útok na Balkán z dubna 1941, byť se jej zúčastnilo pouze asi 15 divizí určených k úderu na SSSR. Němci nakonec přesunuli datum zahájení války na východě až na konec června.
Stalin sice věděl z více zdrojů o shromažďování německých sil u hranic, ale zoufale se snažil protivníka neprovokovat a získat čas k vylepšení obranyschopnosti Rudé armády. Adolf Hitler věděl, že se i Sověti chystají na budoucí střetnutí, a tak již nechtěl vypuknutí bojů dále odkládat. Dne 22. června 1941 ve 3.15 hod., bez vyhlášení války překročily tři skupiny armád Sever, Střed a Jih pod velením Wilhelma von Leeba, Fedora von Bocka a Gerda von Rundstedta hranice Sovětského svazu. Jedna z největších vojenská operací v dějinách začala.
Německý císař
Ideologický rámec války se Sovětským svazem se odrážel již v samotném kódovém označení. „Operace Barbarossa“ byla pojmenována podle císaře Svaté říše římské Friedricha I. Barbarossy (1122–1190). Ten dle pověsti spí v Durynském pohoří a je připraven přijít Německu na pomoc v hodině největší nouze.
Sám Hitler označil Friedricha I. při slavnostním otevření Domu německého umění v Mnichově za člověka, který jako první šířil německé kulturní myšlenky během svých výprav za hranice Svaté říše římské. Císař se zúčastnil třetí křížové výpravy do Palestiny, kde při překonávání řeky Salef v Turecku přecenil své síly a zahynul. Adolf Hitler v červnu 1941 jistě netušil, že se stejné chyby právě dopustil také on sám.
