Okleštěné Československo (2): Krátký život druhé republiky
Silné tendence na další rozklad republiky se začaly neklamně rýsovat na Slovensku
Pro své cíle se představitelé nacistické politiky rozhodli využít právě „slovenskou otázku“. Vždyť už 6. října 1938 byla na společném zasedání Hlinkovy slovenskej ľudovej strany (HSLS), slovenské agrární strany, strany národně socialistické, živnostenské a národní v Žilině přijata dohoda požadující autonomii Slovenska v čele s Jozefem Tisem.
Předchozí část: Okleštěné Československo (1): Krátký život druhé republiky
Slovenská otázka
A právě autonomie se měla stát prvním krokem k úplné samostatnosti Slovenska a fakticky i další fáze demontáže Československa. Ostatně zmiňovaný Jozef Tiso byl ještě téhož 6. října 1938 jmenován ministrem pro správu Slovenska s tím, že hned následujícího dne byla ustavena první slovenská autonomní vláda. Dne 14. října do ní jako státní tajemník vstoupil představitel německé menšiny Franz Karmasin.
Mezitím Beranova vláda bryskně prosadila takzvaný zmocňovací zákon, který jí umožňoval po dobu dvou let vládnout pomocí vládních nařízení (bez vlivu parlamentu) a dokonce prostřednictvím prezidenta i měnit samotnou ústavu. Během prosince 1938 následovalo nařízení o politických stranách, opravňující ministra vnitra zasahovat do vnitřního života politických organizací. 27. prosince 1938 byla například rozpuštěna Komunistická strana Československa a zastaveny společenské organizace levicové orientace.
Směrem k protektorátu
Za mezník, který v podstatné míře radikalizoval vnitropolitický vývoj, však lze považovat až cestu ministra zahraničí Františka Chvalkovského do Berlína v lednu 1939, která bývá označována za nejvýraznější znak totalitní přeměny státu s tím, že se Praha ve své zahraničně-politické orientaci začala servilně vázat na Berlín.
TIP: Za slovenské Slovensko! Hlinkovi luďáci vydláždili cestu k Slovenskému státu
Pak už jen následovala noc ze 14. na 15. března 1939, kdy Hitler v Berlíně sdělil Háchovi za přítomnosti Chvalkovského, že „přijme český národ pod ochranu Německé říše a zaručí mu autonomní vývoj národního života, odpovídající jeho svébytnosti.“
