Oběť kanibalismu: DNA odhalila totožnost důstojníka ztracené Franklinovy expedice

Analýza DNA odhalila totožnost důstojníka ztracené Franklinovy expedice. Identifikované ostatky podle vědců nesou známky kanibalismu.

06.10.2024 - Stanislav Mihulka



V květnu 1845 vyrazila z anglického Greenhithu britská námořní expedice pod velení zkušeného kapitána Johna Franklina. Expedici tvořily lodě HMS Erebus a HMS Terror s celkem 129 muži posádky. Cílem expedice bylo objevit Severozápadní průjezd, kterým by bylo možné proplout severně od Kanady z Atlantiku do Pacifiku.

Expedice skončila naprostou katastrofou a smrtí všech zúčastněných. V září 1846 obě lodě uvízly v mase ledu u Ostrova krále Viléma. Posádka tam strávila dvě zimy, přičemž většina námořníků zemřela i s kapitánem Franklinem. Zbytek mužů vyrazil na jih, ale všichni cestou zahynuli. Osud posádky je stále do značné míry obestřený tajemstvím.

DNA z jámy na Ostrově krále Viléma

V průběhu let byly objeveny vraky obou lodí i mrtvá těla mnoha námořníků. Archeolog Douglas Stenton z kanadské Univerzity ve Waterloo a jeho kolegové odebrali DNA ze stoličky člena posádky, jehož čelist byla v roce 1993 nalezena s více než 400 kostmi nejméně 13 lidí v jámě na Ostrově krále Viléma.

Porovnání DNA tohoto zubu se vzorky 25 žijících příbuzných členů Franklinovy expedice ukázalo příbuzenskou shodu u Nigela Gambiera spřízněného s Jamesem Fitzjamesem, důstojníkem, který byl původně zvažovaný jako velitel expedice, ale nakonec byl zamítnut kvůli příliš nízkému věku. Pozoruhodný objev nedávno zveřejnil odborný časopis Journal of Archaeological Science: Reports.

Fitzjames byl v prosinci 1845 britskou Admiralitou povýšen do hodnosti kapitána, ale nikdy se to nedozvěděl. Po smrti kapitána Franklina v červnu 1847 se stal velitelem tehdy již plavby neschopné lodi HMS Terror. V květnu nebo červnu 1848 ale zahynul během cesty na jih. V době smrti mu bylo 35 let. 

Zatímco příčina smrti Fitzjamese zůstává neznámá, na základě známek kanibalismu na nalezených kostech dospěli vědci k závěru, že Fitzjames posloužil svým druhům jako zdroj potravy. To dokazuje, že v době jeho smrti muselo být několik jeho druhů stále naživu. Objev ale také dokresluje zoufalost situace členů expedice, kteří neváhali sníst svého kapitána.


Další články v sekci