Olovo vinno nebylo: Co zabilo členy Franklinovy expedice?
Proč selhala výprava kapitána Franklina hledající Severozápadní průjezd kanadskými arktickými ostrovy? To zůstává nadále předmětem dohadů a spekulací. Jeden z hlavních „podezřelých“ – otrava olovem – byl ale „zproštěn viny“.
Britské lodi Erebus a Terror pod vedením kapitána Johna Franklina vyrazily z Anglie přes Atlantik 19. května roku 1845. Jejich cílem bylo nalezení Severozápadního průjezdu – námořní cesty vedoucí z Atlantiku do Pacifiku arktickými průlivy Severní Ameriky. Lodi se krátce zastavily na základně v grónské Disko Bay. Tam zanechaly pět mužů, kteří během transatlantické plavby onemocněli. Zbytek pokračoval dál. Obě lodi se ještě 26. července potkaly s britskými velrybáři v Lancasterově zátoce mezi Baffinovým ostrovem a ostrovem Devon. Od té doby je však už žádný Evropan nespatřil. Z oněch 129 členů expedice se domů nevrátil nikdo.
Kde a proč se ztratili?
Britská admiralita vypsala za nalezení Franklinovy výpravy odměnu 20 tisíc liber, což byla v té době skutečně vysoká částka. Ztracenou expedici do Severozápadního průjezdu tak v některých chvílích hledalo najednou i více než deset lodí. Poprvé záchranáři na stopy po expedici narazili na východním pobřeží arktického ostrova Beechey. Nalezené hroby výmluvně svědčily o tom, že pro trojici mužů se stala tato nehostinná výspa konečnou stanicí na strastiplné cestě.
Další pátrací výpravy objevily stopy po expedici na Ostrově krále Williama. Určité informace se podařilo získat i od místních Eskymáků, kteří vyprávěli o lodích uvízlých v ledu. Ztroskotaly tedy? Pozdější expedice nalezly zbytky dalších tábořišť, které po sobě posádky obou lodí zanechaly. Na mnoha místech narazily i na lidské ostatky. Vraky obou lodí se díky moderní technice podařilo objevit teprve poměrně nedávno. Kanadská expedice nalezla v roce 2014 torzo lodi Erebus ležící na mořském dně západně od O'Reillyho ostrova. O dva roky později se ukázalo, že loď Terror se potopila jižně od Ostrova krále Williama.
Olověná stopa
Analýzy kostí Franklinových mužů odhalily vysoké koncentrace olova, což zavdalo příčinu ke spekulacím, že expedici zahubila otrava tímto toxickým těžkým kovem. Olovo se v polovině 19. století hojně používalo pro nejrůznější účely. Vyskytovalo se v lécích, v obalech konzerv nebo v troubelích námořnických dýmek. Jak Erebus, tak i Terror byly vybaveny destilačními přístroji na odsolování mořské vody. Takto upravenou vodou se plnily kotle parních strojů pohánějících lodi za nepříznivého větru. Sloužila také jako pitná voda pro posádku. Jenže trubky destilačních aparatur byly rovněž z olova.
Je známo, že těžká otrava olovem se projevuje deliriem a zcela jistě by stačila posádku v krutých podmínkách arktických zim zahubit. V pokročilém stadiu by Franklinovi muži nedokázali racionálně uvažovat, a to představuje při plavbě zrádnými průlivy Severozápadního průjezdu smrtelné nebezpečí. Koncentrace olova naměřené u členů Franklinovy expedice byly několikanásobně vyšší než u dnešní populace. Některé vědecké týmy porovnávaly množství tohoto kovu v kostech britských námořníků i s Eskymáky, kteří v polovině 19. století žili v kanadské Arktidě. Ti ale s olovem prakticky nepřišli do styku, a tak z porovnání s nimi vychází, že Franklinovi námořníci byli postižení těžkou otravou.
Nové analýzy
Tým kanadských analytických chemiků se před několika lety rozhodl porovnat výsledky rozborů ostatků členů Franklinovy expedice s hodnotami naměřenými v kostech jiných britských námořníků té doby. Vybrali si k tomu námořníky pohřbené v polovině 19. století na karibském ostrově Antigua. Karibik proslul výrobou rumu z cukrové třtiny. K destilaci se také používaly aparatury s olověnými trubkami. Rum patřil k hojně konzumovaným nápojům, námořníkům se tak jeho prostřednictvím dostávalo do těla i nemalé množství olova. Jak ale vyplývá z lodních deníků plavidel křižujících Karibik, nevykazovaly posádky výraznější příznaky otravy.
Pokud muže z Franklinovy expedice skutečně zabilo olovo, pak by měli mít tohoto prvku v těle mnohem více než jejich současníci z Antiguy. A také by se v jejich tělech měl ve zvýšené míře ukládat až během osudné výpravy. Nic z toho se však nepotvrdilo. Tým vědců z McMasterovy univerzity vedený antropoložkou Lori D‘Ortenziovou analyzoval nalezené vlasy lékaře Franklinovy expedice Henryho Goodsira pohřbeného na ostrově Beechey. Protože vlasy vyrostou za měsíc zhruba o centimetr, mohli vědci celkem detailně zmapovat, kolik olova se do něj dostalo v posledních měsících jeho života. Ukázalo se, že obsah olova v těle byl vysoký, ale v žádném případě se na sklonku lékařova života nezvyšoval. Naopak, mírně klesal.
Co zabilo expedici?
Po ztroskotání obou lodí byli muži z Franklinovy expedice vystaveni drsným podmínkám Arktidy, na které nebyli dostatečně vybaveni. Hlad a podvýživa jejich celkově zbědovaný stav ještě zhoršovaly. Nedostatek vitamínu C způsobil kurděje. Nedostatek zinku v potravě vyvolal celkové oslabení imunitního systému.
Podle všeho muži umírali na zápal plic či tuberkulózu. Řada lidských kostí nese neklamné stopy po řezech nožem, a tak není pochyb o tom, že hlad posádku dohnal až ke kanibalismu. „Předpokládám, že jejich problémy se časem jen a jen prohlubovaly,“ říká členka výzkumného týmu Tamara Varneyová . „Trpěli hladem a celkově strádali. Museli být podvyživení, chyběly jim důležité minerální prvky a vitaminy. Jakékoli zdravotní potíže, které na začátku expedice nepředstavovaly vážnější problém, s postupujícím časem narůstaly a nabíraly na závažnosti.“ Jinak řečeno, muži z Franklinovy expedice umírali pomalu a velmi ošklivou smrtí…
