Noční obloha v únoru: Objevte na nebi místa, ve kterých nic nespatříte!
Možná to bude znít trochu zvláštně, ale únor je ideální dobou, kdy lze spatřit „nefalšovanou vesmírnou temnotu“.
Zatímco za normálních okolností jde při pozorování objektů vzdáleného kosmu o zachycení maxima fotonů, tentokrát vás na nebi skutečně čeká pravý opak – oblasti zajímavé právě tím, že v nich téměř nic neuvidíte. Nedává to smysl? Pak bude nejlepší, když všechno prozkoumáte na vlastní oči.
Od světla...
Na začátek jedno upozornění: Nepůjde to bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 15 cm a také bez opravdu tmavé oblohy. Vaše putování za vesmírnou temnotou ovšem začne v místech, kde je světla víc než dost – u jasné hvězdy Aldebaran z Býka.
Poté nastavte na nebi kurz na severozápad, a jakmile urazíte úhlovou vzdálenost 3°, minete stálici třetí velikosti Epsilon Tauri. Po dalších 3° se v zorném poli ocitnou hvězdy čtvrté a páté velikosti Kappa 1 a 2 Tauri, o 3° dál i podobně jasná Chí Tauri a konečně po necelých 2° také Fí Tauri. Zmíněnou těsnou dvojhvězdu tvoří dominantní nažloutlá složka s jasností 4,9 mag a namodralý průvodce se 7,5 mag, které dělí úhlová vzdálenost 49″.
Následně vložte do okulárového výtahu dalekohledu okulár, který poskytne malé zvětšení – zhruba 30× – a zorné pole alespoň 1,5°. A pak už můžete začít prozkoumávat okolí…
... k temným mlhovinám
Zaměřte se na oblast rozprostírající se asi 2–5° jihovýchodně od Fí Tauri. Určitě to bude chtít trošku soustředění a také vnímání celého zorného pole najednou. Jen tak totiž po chvíli zjistíte, či spíše vytušíte – záleží na pozorovacích podmínkách – že je v daném regionu vidět méně slabých hvězd než v jeho širším okolí.
A důvod? Díváte se do míst, kde se na nebi rozprostírá „nejvýraznější“ temná mlhovina souhvězdí Býka. Jedná se o nepravidelný, silně protáhlý tmavý filament dlouhý zhruba 6°, směřující od severozápadu na jihovýchod. Další, avšak mnohem méně zřetelné temné mlhoviny se nacházejí v jeho přímém sousedství, v úhlových vzdálenostech do 5°.
Jednu z nich objevíte směrem na severovýchod, přímo na hranicích souhvězdí Býka, Vozky a Persea. Je zhruba stejně velká jako první popisovaná, ale mnohem víc rozeklaná. Další, tentokrát silně protažená, se vine ze západní strany těsně kolem Fí Tauri. A několik dílčích temných mlhovin byste našli i směrem na jih, pod Chí Tauri.
Pod peřinou
Vraťme se však k té první, kterou jsme se zabývali: Je totiž ze všech nejvýraznější, respektive nejhustší. V astronomických mapách nese označení B19 a B22 (viz Objevy Edwarda E. Barnarda), protože se skládá ze dvou částí – což lze ovšem vyčíst teprve z širokoúhlých fotografií souhvězdí Býka, na nichž se systém temných mlhovin ukáže v plném rozsahu.
Tato špatně průhledná oblaka mezihvězdného plynu a prachu totiž nejlépe vyniknou, můžeme-li je konfrontovat s okolním jasným hvězdným pozadím. Nedělají přitom nic jiného, než že více či méně účinně zeslabují světlo stálic, jež se v kosmickém prostoru nacházejí až za nimi.
Objevy Edwarda E. Barnarda
Jako první se vyhledávání i studiu temných mlhovin systematicky věnoval americký astronom Edward Emerson Barnard – a dařilo se mu: Po vizuálně obtížně rozpoznatelných objektech totiž nepátral s okem u okuláru, nýbrž na exponovaných fotografických deskách. Ostatně coby někdejší profesionální fotograf k tomu měl ideální průpravu. Jako jeden z prvních astronomů také s použitím fotografie při pozorováních vážně koketoval.
TIP: Co je tzv. temná mlhovina? A která je nejznámější?
Na snímcích s dlouhými expozicemi mohl spolehlivě rozlišit i méně zřetelné temné mlhoviny, které začal postupně katalogizovat. V roce 1919 pak vyšel tiskem jejich seznam, čítající 187 položek; postupně se rozšířil až na 369 položek a dnes ho známe jako Barnardův katalog temných mlhovin. Ve hvězdných mapách se dané objekty uvádějí pod zkratkami složenými z velkého počátečního písmene B a pořadového čísla v katalogu.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. února | 7 h 22 min | 16 h 39 min |
| 15. února | 6 h 59 min | 17 h 03 min |
| 28. února | 6 h 34 min | 17 h 25 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vodnáře, 18. února v 17:43 SEČ vstupuje do znamení Ryb.
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Nov | 1. února | 8 h 00 min | 16 h 48 min |
| První čtvrt | 8. února | 10 h 16 min | 0 h 25 min |
| Úplněk | 16. února | 16 h 43 min | 7 h 21 min |
| Poslední čtvrt | 23. února | 0 h 23 min | 9 h 35 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – viditelný v první polovině února ráno velmi nízko nad jihovýchodem
- Venuše – viditelná po celý únor ráno nad jihovýchodem
- Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
- Jupiter – viditelný do poloviny února večer nad jihozápadem
- Saturn – v únoru nepozorovatelný
- Uran – viditelný v první polovině noci
- Neptun – viditelný na začátku února večer nad jihozápadem
Zajímavé úkazy v únoru 2022
- 3. února – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerním nebi nad jihozápadem (cca 10°)
- 9. a 10. února – Měsíc poblíž Aldebaranu z Býka na noční obloze
- 12. února – Venuše dosahuje maximální jasnosti v roce 2022, konkrétně −4,6 mag
- 13. února – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na nočním nebi
- 16. února – Měsíc poblíž Regula ze Lva na noční obloze
- 16. února – Merkur v největší západní elongaci, zhruba 26° od Slunce
- 20. února – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
- 24. února – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
- 26. a 27. února – setkání úzkého měsíční srpku, Marsu a Venuše nad jihovýchodním obzorem na ranní obloze: 26. 2. na ploše o průměru asi 18° a 27. 2. zhruba 10°
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
