Noční obloha v listopadu: Vydejte se do hájemství okřídleného koně
Temné podzimní noci přímo vybízejí k průzkumu noční oblohy. Jakou podívanou nám listopad nabídne? Kromě maxima meteorického roje je to i výlet do hájemství okřídleného koně Pegasa.
Kromě několika jasných stálic, jako je Arcturus, Vega či Capella, se na podvečerní listopadové obloze jako první poslové noci objeví i dvě nápadné planety. První z nich, zářivou Venuši, hledejte nízko nad jihozápadem. Nesmíte však otálet, protože bude zapadat přibližně hodinu a půl po Slunci. Druhou jasnou oběžnicí se stane Saturn, který se na nebi ukáže s nástupem noci, a to v souhvězdí Vodnáře. Prstenci opásaná planeta bude nedlouho po setmění kulminovat nad jihem, načež se vydá vstříc jihozápadnímu obzoru a zmizí za ním až po půlnoci.
Brzy večer se nad severovýchodem v Býkovi zjeví i velmi jasný Jupiter, následovaný o tři hodiny později podstatně méně nápadným Marsem v Rakovi. S pomocí podrobnější hvězdné mapy se můžete pokusit ulovit také Uran v Býkovi, jenž 17. listopadu dospěje do opozice se Sluncem, anebo Neptun v Rybách. Temné podzimní noci, kdy obě planety stoupají vysoko nad obzor, jejich pozorování vyloženě nahrávají.
Dvanáctá nejjasnější
Totéž ovšem platí i pro objekty vzdáleného vesmíru, za nimiž můžete zamířit třeba do souhvězdí Pegasa. Pokud patříte v pozorování hvězdného nebe k nováčkům, zkuste ze všeho nejdřív rozpoznat tělo okřídleného oře, vytyčené tzv. Pegasovým čtvercem. Tvoří jej čtyři nápadné, přibližně stejně jasné hvězdy: Alfa, Beta a Gama Pegasi s Alfou Andromedae. Pegas totiž na obloze plynule přechází právě v Andromedu – princeznu „vezoucí“ se na jeho chvostu.
Z protilehlé strany Pegasova čtverce pak směrem k obzoru vybíhá Pegasova hlava. Bájný kůň totiž po nebeské klenbě cválá vzhůru nohama. Na samotném konci hlavy, v místech, kde má Pegas nozdry, narazíte na stálici druhé velikosti Epsilon Pegasi neboli Enif. V dalekohledu se pak ukáže, že ji ve značné úhlové vzdálenosti 2,4′ doprovází drobný hvězdný souputník s 8,7 mag.
Od Epsilon Pegasi potom podnikněte rychlý výpad 4° na severozápad. Budete se tedy pohybovat přibližně ve směru její spojnice s Théta Pegasi, a doputujete tak ke dvanácté nejjasnější kulové hvězdokupě oblohy. Nese označení M15 a tvoří skvělý cíl i pro menší dalekohledy. Díky jasnosti 6,2 mag a úhlovému průměru 12′ ji nemůžete minout: V triedru vypadá jako lehce oválná mlhavá skvrnka s jasným kompaktním jádrem, zatímco ve větších přístrojích získá na zrnitosti a dalekohledy s objektivem o průměru alespoň 15 cm už rozliší i jednotlivé hvězdy v jejích okrajových partiích.
Krásná spirála
Za dalším nebeským objektem, velmi pohlednou galaxií NGC 7331 vzdálenou od nás asi 40 milionů světelných let, zamiřte k Pegasovým předním nohám, tedy ke hranici se souhvězdím Ještěrky. Po cestě se přitom nezapomeňte zastavit u nevýrazné, nicméně veledůležité hvězdičky 51 Pegasi, jež se ukrývá přibližně v polovině vzdálenosti mezi Alfou a Betou Pegasi (viz První exoplaneta).
A jak dostat NGC 7331 do zorného pole dalekohledu? Nejsnazší je začít právě u Bety Pegasi a posunout se od ní k sousedním stálicím Éta a Pí Pegasi s 2,9 mag, respektive 4,3 mag. Pokud si jejich spojnici představíte jako základnu rovnostranného trojúhelníku, najdete NGC 7331 mírně vlevo od jeho vrcholu. Díky jasnosti 9,3 mag se coby mlhavá skvrnka ukáže už ve větším triedru. Úhlové rozměry 9,3′ × 3,8′ potom napovídají, že má výrazně protáhlý tvar – což také potvrdí větší přístroj.
Souvisí to s orientací galaxie v prostoru: Hledíme na ni totiž spíš ze strany, tudíž se v dalekohledu jeví jako elipsa. V přístroji s 20cm objektivem a při dostatečném zvětšení okolo 150× zřetelně rozeznáte i jasné čočkovité jádro. Při západním okraji je mírně „ořezané“ pásy temných prachových mračen, která prostupují galaktickým diskem a poněkud nám brání ve výhledu. Takové detaily se však projeví pouze za mimořádně dobrých pozorovacích podmínek.
Malá velká pětka
Skutečnou výzvu pak představuje Stephanův kvintet, tedy pět drobných a velice slabých galaxií shromážděných na nebi těsně u sebe. Najdete je 30′ jihozápadně od NGC 7331, takže se všechny zmíněné hvězdné ostrovy snadno vměstnají do zorného pole dalekohledu. Jasnost členek kvintetu se však pohybuje v rozmezí 13–14 mag, přičemž okupují maličký kousek oblohy o úhlovém průměru 4′. Šanci na jejich spatření tak mají pouze majitelé přístrojů s objektivem o průměru 25 cm, lépe však 30 cm. V důsledku vzájemné blízkosti navíc uvedená pětice splývá v jednu nepatrnou, mírně členitou mlhavou skrumáž. A pokud už se z ní „vyloupnou“ samostatné galaxie, zpravidla zůstane jen u tří z pěti…
Kvintet objevil francouzský astronom Édouard Stephan v roce 1877, přičemž zahrnuje galaxie NGC 7317, NGC 7318a, NGC 7318b, NGC 7319 a nejnápadnější NGC 7320. První čtyři váže vzájemné gravitační působení a nacházejí se přibližně stejně daleko od Země, konkrétně asi 300 milionů světelných let. Od poslední jmenované nás ovšem dělí „jen“ 39 milionů světelných roků a před své vzdálenější protějšky se z našeho pohledu pouze promítá. Z přesných měření plyne, že pokud má NGC 7320 nějaké gravitační vazby, pak spíš na galaktickou skupinu, jejíž „srdce“ tvoří výše zmíněná a podobně vzdálená NGC 7331.
První exoplaneta
Až do roku 1994 představovala 51 Pegasi obyčejnou hvězdu slunečního typu, která s jasností okolo 5 mag nepoutala na nebi žádnou větší pozornost... Pak ovšem švýcarští astronomové Michel Mayor a Didier Queloz oznámili, že u ní po půlročním výzkumu prokázali existenci planetárního průvodce. Dostal označení 51 Pegasi b a posléze se ukázalo, že jde o tzv. horký jupiter. Dosahuje zhruba poloviny hmotnosti našeho Jupitera, ale současně krouží nečekaně blízko své mateřské hvězdy – konkrétně pouze v jedné třicetině vzdálenosti, jež dělí Zemi od Slunce. Jeden oběh mu tak trvá něco málo přes čtyři dny! Dnes se 51 Pegasi b považuje za první exoplanetu nalezenou u hvězdy slunečního typu a její objev korunovala v roce 2019 Nobelova cena za fyziku pro oba švýcarské vědce.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. listopadu | 6 h 41 min | 16 h 20 min |
| 15. listopadu | 7 h 03 min | 16 h 00 min |
| 30. listopadu | 7 h 26 min | 15 h 46 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Štíra, 21. listopadu ve 20:56 SEČ vstupuje Slunce do znamení Střelce
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Nov | 1. listopadu | 6 h 33 min | 16 h 02 min |
| První čtvrt | 9. listopadu | 13 h 40 min | 23 h 11 min |
| Úplněk | 15. listopadu | 15h 25 min | 6 h 25 min |
| Poslední čtvrt | 23. listopadu | 23 h 49 min | 13 h 06 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – viditelná večer nízko nad jihozápadem
- Mars – viditelný téměř celou noc kromě večera
- Jupiter – viditelný po celou noc
- Saturn – viditelný v první polovině noci
- Uran – viditelný po celou noc
- Neptun – viditelný v první polovině noci
Zajímavé úkazy v listopadu 2024
- 5. listopadu – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše (5,5°) na večerní obloze nad jihozápadem
- 10. listopadu – setkání dorůstajícího Měsíce a Saturnu na nočním nebi; nejblíž (2°) si budou po půlnoci v okamžiku západu za západní obzor
- 15. až 17. listopadu – seskupení úplňkového Měsíce, Jupitera, Plejád i Aldebaranu z Býka na noční obloze; 15. a 16. 11. Měsíc v blízkosti Plejád, 17. 11. v blízkosti Jupitera
- 17. listopadu – Uran v opozici se Sluncem
- 16. listopadu – v noci nastává maximum meteorického roje Leonid
- 19. listopadu – Měsíc v blízkosti Polluxe z Blíženců na nočním nebi, směrem na jihovýchod pozorovatelný také Mars
- 20. listopadu – setkání Měsíce a Marsu na noční obloze; nejblíž si (1,8°) budou ve večerních hodinách po východu nad severovýchodní obzor
- 22. listopadu – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
- 27. listopadu – měsíční srpek poblíž Spicy z Panny na ranní obloze
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
