Noční obloha v dubnu: Venuše, sedm sester a superúplněk

Venuši můžete již od začátku roku sledovat na její cestě večerní oblohou ze souhvězdí Kozoroha přes Vodnáře, Ryby a Berana až do Býka, v němž se objevila na sklonku března. Po celou dobu přitom představovala jedinou nápadnou planetu, kterou jste mohli v první polovině noci zahlédnout i bez dalekohledu. A v dubnu to tak zůstane.

Její dubnové putování souhvězdím Býka bude ovšem hned dvakrát mimořádné, jednou na začátku měsíce a jednou v jeho závěru. V prvním případě se na Venuši nezapomeňte podívat ve dnech 2.–4. dubna. Tehdy se totiž nejjasnější planeta naší oblohy dostane do blízkosti Plejád, samozřejmě pouze na nebi. Jinak ji bude od známé otevřené hvězdokupy dělit zhruba 445 světelných roků.

Malý Velký vůz

Plejády bezesporu patří mezi nejproslulejší nebeské objekty. Prvotní pozornost v souhvězdí Býka sice upoutá obří naoranžovělá stálice Aldebaran, hned vzápětí vám však padne do oka právě nápadná skrumáž hvězd na ploše o průměru asi dvou měsíčních úplňků, v úhlové vzdálenosti zhruba 13° od Aldebaranu. A jelikož mají nejvýraznější členky Plejád jasnost v rozmezí 3–4 mag, snadno je rozeznáte i na světlé městské obloze. Tvarem hvězdokupa tak trochu připomíná zmenšenou verzi Velkého vozu.

Nepřehlédnutelný nebeský útvar registrovali lidé napříč kulturami od nepaměti. I proto Plejády postupně získaly mnoho dalších přízvisek a také rolí v nejrůznějších bájích (viz Sedm sester). Zůstaneme-li u strohého astronomického popisu, smrskne se jejich označení na zkratku M45, udávající pořadí v Messierově katalogu mlhavých objektů. 

Bez dalekohledu v Plejádách spatříte v závislosti na kvalitě svého zraku 5–7 hvězd. Ovšem za vynikajících podmínek a pod velmi tmavou oblohou máte šanci zahlédnout zhruba tucet stálic, jak dokládají třeba i pozorování slavného německého astronoma Johannese Keplera. S dalekohledem v rukou vás pak odmění záplava několika desítek až stovky dalších modrobílých hvězd. Musíte však použít přístroj s malým zvětšením a velkým zorným polem. Jinak jádro Plejád s úhlovým průměrem asi 1° vcelku neuvidíte a hvězdokupa nedostane šanci vyniknout v plné kráse.

Z jednoho těsta

Zatímco starověcí pozorovatelé o totožném původu Plejád nepochybovali, astronomové si dlouhou dobu nebyli jistí, zda mají jejich hvězdy vůbec něco společného. V roce 1767 se proto anglický reverend a filozof John Michell rozhodl vypočítat pravděpodobnost, že by se natolik jasné stálice zcela náhodně seskupily na tak malé ploše naší oblohy. Dospěl k velmi nízké hodnotě 1 : 496 000 a správně usoudil, že členky Plejád, stejně jako dalších hvězdokup, spolu fyzicky souvisejí a tvoří jeden celek. 

Další zásadní objevy přišly ve druhé polovině 19. století, s rozvojem přesných astrometrických metod, fotografie i spektroskopie. V roce 1846 německý astronom Johann Heinrich von Mädler upozornil na skutečnost, že hvězdy Plejád vůči sobě nevykazují žádný vlastní pohyb. Naopak bylo zřejmé, že se vesmírným prostorem pohybují shodně. Badatelé měli jasno: Stálice jsou gravitačně svázány a utvářejí skupinu nejen na obloze, nýbrž i ve vesmíru. 

Náhodný průlet

O třináct roků později německý astronom Ernst Wilhelm Leberecht Tempel odhalil pomocí dalekohledu s objektivem o průměru 10 cm jemnou a nenápadnou mlhovinu kolem hvězdy Merope (NGC 1435). I dnes ji lze za perfektních pozorovacích podmínek vytušit ve velmi světelných přístrojích s velkým zorným polem. Další mlhoviny obklopující sousední stálice Plejád se v 80. letech 19. století podařilo rozlišit až s využitím fotografie.

V roce 1912 pak Američan Vesto Slipher ukázal, že se spektrum mlhovin zcela shoduje se spektry hvězd Plejád. Bylo tudíž zřejmé, že jde o reflexní mlhoviny, jež jenom rozptylují světlo okolních stálic. A když se zjistilo, že se vesmírem pohybují odlišnou rychlostí než hvězdy, které je ozařují, došli astronomové k závěru, že Plejády skrz popsané nahromadění mezihvězdného plynu a prachu pouze náhodně prolétají. 

Nejjasnější večernice

Každopádně ať už máte k ruce jakékoliv pozorovací prostředky, určitě se mezi 2. a 4. dubnem večer na Plejády nad západem podívejte. Již tak atraktivní otevřenou hvězdokupu ještě zkrášlí blyštivá Venuše: Bude procházet směrem od západu na východ, přičemž nejtěsnější setkání nastane 3. dubna, kdy se ocitne v úhlové vzdálenosti cca 0,3° jižně od Alcyone, nejjasnější členky Plejád. 

V úvodu jsme naznačili, že se s Venuší v dubnu pojí hned dvě mimořádné události. Co se tedy bude dít ve druhém případě v závěru měsíce, kdy se již bude planeta na nebi nacházet na pomezí souhvězdí Býka a Vozky? Tentokrát půjde přímo o ni: 27. dubna totiž poprvé dosáhne maximální jasnosti v roce 2020 (podruhé se tak stane 10. července a v obou případech bude mít jasnost −4,5 mag). Klidně se však na Venuši zaměřte už o den dřív. Bude zářit stejně intenzivně, ale v její blízkosti navíc spatříte úzký srpek dorůstajícího Měsíce, pod nímž se zaskví naoranžovělý Aldebaran. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Berana, 19. dubna 2020 v 16:46 SELČ vstupuje Slunce do znamení Býka.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše –  viditelná večer nad západem
• Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v dubnu 2020

• 2. až 4. dubna – průchod Venuše okrajem otevřené hvězdokupy Plejády (M45) z Býka, planeta pozorovatelná v blízkosti jasné hvězdy Alcyone z Plejád 3. dubna na večerní obloze (vzdálenost cca 0,3°)
• 4. dubna – setkání Měsíce a Regula ze Lva na nočním nebi (vzdálenost cca 3°)
• 7. dubna – večer pozorovatelný tzv. superúplněk, Měsíc v úplňku až v ranních hodinách 8. dubna
• 15. dubna – seskupení ubývajícího Měsíce, Jupitera a Saturnu na ranní obloze nad jihovýchodem (na ploše o průměru cca 5°), nalevo pozorovatelný i Mars
• 15. dubna – setkání Venuše a Aldebaranu z Býka na večerním nebi nad západem (vzdálenost cca 10°), níž nad obzorem směrem doprava pozorovatelná i otevřená hvězdokupa Plejády
• 16. dubna – setkání měsíčního srpku a Marsu na ranní obloze nad jihovýchodem (vzdálenost cca 3°)
• 21. dubna – maximum činnosti meteorického roje Lyrid
• 26. dubna – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Venuše a Aldebaranu z Býka na večerním nebi nad západem (na ploše o průměru cca 12°)
• 27. dubna – Venuše dosahuje poprvé maximální jasnosti v roce 2020 (−4,5 mag)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno