Noční obloha v červnu: Sólo pro krále planet

Než se v červnu přehoupne den v noc, potrvá to opravdu dlouho – nejdéle z celého roku. Do tmy se přitom ponoříme jen na krátko. Už v brzkých ranních hodinách se totiž nad severovýchodem začne rozednívat. Červnové noci jsou zkrátka ty nejkratší. Co tedy dělat, než se setmí a nad hlavou se nám objeví hvězdné nebe?

Dvojice za soumraku

Můžete třeba pátrat po Merkuru, jehož viditelnost se bude až do poloviny června zlepšovat. Zrak zaměřte nízko nad severozápadní obzor a s pozorováním začněte asi 20–30 minut poté, co Slunce zmizí ze scény. Chcete-li výrazně zvýšit šanci, že planetu zahlédnete, vezměte si na pomoc dalekohled s velkým zorným polem. Hledejte zářící bod mihotající se oproti soumrakovému nebi. Jen o něco později, až obloha dostatečně potemní, můžete zkusit rozeznat i naoranžovělý Mars v souhvězdí Blíženců. Zatímco na počátku června jej spatříte v úhlové vzdálenosti cca 16° od Merkuru (po levé straně a o něco výš nad obzorem), 18. června už půjde pouze o 0,2° a rudá planeta se bude nacházet přímo pod Merkurem. Pozorování v uvedeném období však značně zkomplikuje malá výška obou těles nad horizontem i světlé podvečerní nebe. 

Přicházejí obři

„Planetární drobotinu“ pak s nástupem noci vystřídají plynní obři a na obloze je určitě nepřehlédnete: Zatímco Jupiter bude zářit v souhvězdí Hadonoše, Saturn spatříte ve Střelci. Označení „obři“ je u dvou největších planet Sluneční soustavy nasnadě. A proč plynní? Protože vznikli před více než 4,5 miliardy roků nahromaděním obrovského množství plynu.

Prahnete-li po detailech, zaměřte svou pozornost na Jupiter. Je totiž větší než Saturn a zároveň se k nám nachází blíž, takže má jeho kotouček zhruba 2,5násobný úhlový průměr – konkrétně 46″ (počítáno pro červen 2019). Desátého června se navíc planeta ocitne v tzv. opozici se Sluncem, a na obloze ji tudíž naleznete přímo naproti naší denní hvězdě. Jupiter tak bude pozorovatelný po celou noc, přičemž nejvýš nad obzor vystoupá zhruba hodinu po půlnoci, kdy nad jihem dosáhne úhlové výšky cca 17°. Tehdy nastanou nejlepší pozorovací podmínky, protože obraz planety v dalekohledu nejméně poznamená neklid atmosféry (viz Zrádný seeing).

Do hlubin Jupiterovy atmosféry

Nicméně hlavní důvod, proč dát přednost Jupiteru před Saturnem, tkví v pestrosti a členitosti jeho atmosféry. Řadu detailů zachytí již dalekohled s průměrem objektivu kolem 150 mm, o existenci atmosféry se však mohou přesvědčit i majitelé mnohem menších přístrojů. Stačí rozlišit kotouček planety a pozorně si jej prohlédnout: Nebude kruhový, nýbrž mírně zploštělý. V důsledku rychlé rotace, která činí 9 hodin a 55 minut, je totiž atmosféra deformovaná a rovníkový průměr Jupitera o něco přesahuje ten polární.

Další detail, který v náznaku spatříte třeba už ve větším triedru, představuje dvojice tmavých proužků protínajících kotouček planety. Jsou rovnoběžné s rovníkem a jejich přesné označení zní Severní a Jižní rovníkový pás. V oblasti pásů se díváme do hlubších vrstev Jupiterovy atmosféry, do míst, kde atmosférické hmoty klesají k nitru planety a ohřívají se. Pozorovatelé s velkými dalekohledy pak záhy zjistí, že v mírných šířkách Jupitera existují i další, mnohem méně nápadné tmavé pásy. 

A co světlé oblasti mezi nimi? Říká se jim zóny a jsou v područí silného výstupného proudění, tudíž zasahují až nad úroveň pásů. Atmosférické plyny se při výstupu rozpínají a ochlazují natolik, že kondenzují do drobných ledových krystalků tvořících mohutná světlá oblaka (platí to například pro čpavek). Jelikož je atmosféra Jupitera velmi dynamická a větry v ní vanou rychlostí až 600 km/h, mají pásy i zóny značně neuspořádaný charakter a lze v nich rozlišit četné záhyby a zvlnění. 

Mimoto jsou v nich – ve velkých dalekohledech – patrné i různé světlé či tmavé oválné skvrny. Jedná se o obří cyklony a anticyklony, tedy tlakové níže a výše. Nejznámější a největší takový útvar na Jupiteru, ale i v celé Sluneční soustavě představuje tzv. Velká červená skvrna: Gigantická anticyklona o průměru přes 16 000 km je zřejmě již několik století pozorovatelná v Jižním mírném pásu. V dalekohledu s objektivem o průměru 20 cm se však jeví docela nenápadně, jako drobné oválné zjasnění skořicově hnědé až lehce oranžovočervené barvy, jež se přimyká k sousednímu tmavšímu pásu. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června ve  17:55 SELČ vstoupí do znamení Raka; nastává letní slunovrat a začíná astronomické léto.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině června večer nízko nad severozápadem
• Venuše – vnepozorovatelná
• Mars – viditelný večer nízkonad severozápadem
• Jupiter – viditelný po celou noc
• Saturn – viditelný téměř celou noc kromě večera
• Uran – viditelný ve druhé polovině června ráno nad východem
• Neptun – viditelný ráno nad jihovýchodem

Zajímavé úkazy v červnu 2018

• 5. června – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Marsu a Merkuru na soumrakové obloze nízko nad severozápadem (Mars v úhlové vzdálenosti cca 3° severozápadně od Měsíce, Merkur tímtéž směrem, avšak v úhlové vzdálenosti cca 14°)
• 8. června – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva v první polovině noci nad západem
• 10. června – Jupiter v opozici se Sluncem
• 16. a 17. června – seskupení Měsíce, Jupitera a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na noční obloze
• 18. června – setkání Merkuru a Marsu na soumrakovém nebi nízko nad severozápadem (Merkur cca 0,2° severně od Marsu, v blízkosti planet budou pozorovatelné i jasné hvězdy Pollux a Castor ze souhvězdí Blíženců)
• 18. června – setkání Měsíce a Saturnu na noční obloze (nejblíž si budou v ranních hodinách 19. června nízko nad západem, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 1,5°)
• 24. června – Merkur v největší východní elongaci (v úhlové vzdálenosti 25° od Slunce)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno