Noční obloha v březnu: Vydejte se za přízrakem, který se skrývá v souhvězdí Hydry
Březnové noční nebe je jako stvořené k návštěvě jedné z nejhezčích planetárních mlhovin – Jupiterově duchovi alias planetární mlhovině NGC 3242
Pokud jste nabyli dojmu, že se v článku zaměříme na pozorování Jupitera, musíme vás zklamat. Plynný obr totiž z noční oblohy zmizel již v polovině února a vrátí se na ni až koncem dubna před svítáním…
Z říše mlhovin
Do té doby nezbývá než se spokojit s pouhým „odleskem“ jeho kotoučku a z říše blízkých planet přeskočit do mnohonásobně vzdálenější, a tudíž i méně zřetelné říše planetárních mlhovin. Objekt, o němž je řeč, sdílí totiž s největší planetou Sluneční soustavy jen jméno – astronomové mu přezdívají Jupiterův duch či přízrak.
Jako první si jej na nebi v souhvězdí Hydry povšiml anglický astronom William Herschel v roce 1785. Okrouhlá mlhavá skvrna, kterou v dalekohledu spatřil, podle něj vydávala světlo v barvě Jupitera. Zmíněnou přezdívku jí dal teprve o 93 let později jiný Angličan, vysloužilý armádní důstojník William Noble, jehož záliba v pozorování hvězdné oblohy dospěla až ke stavbě vlastní hvězdárny ve vesnici Maresfield v hrabství Sussex.
Zářící prstýnek
Noble popsal mlhovinu z Hydry slovy „bleděmodrý disk, vypadající jako duch Jupitera“. A nutno přiznat, že nebyl daleko od pravdy. Abyste se však mohli přesvědčit na vlastní oči, budete potřebovat dalekohled. V běžném triedru zahlédnete pouze málo nápadnou „hvězdičku“, ale již v přístroji s objektivem o průměru okolo 100 mm a s 30násobným zvětšením se z ní vyloupne namodralá až modrozelená difuzní skvrna s jasností 7,7 mag – tedy pokud se na ni budete dívat oproti tmavé obloze.
S rostoucím zvětšením vám pak opravdu připomene mdlý Jupiterův kotouček. Ostatně její úhlový průměr dosahuje 42″ × 38″, což zhruba odpovídá velikosti plynného obra na nebi. V dalekohledech s objektivem o průměru kolem 250 mm a se zhruba 200násobným zvětšením už bude spíš oválná a promění se v zářící prstýnek, s poněkud tmavším středem a dvojicí zjasnění na jihovýchodě a severozápadě. Ještě větší přístroje se zvětšením asi 300× pak odhalí i další podrobnosti: velmi nenápadnou centrální hvězdu obklopenou světlým prstencem s několika zjasněními, na nějž navazuje druhý, o poznání méně zřetelný prstenec zářící látky.
Pozůstatek hvězdy
Jupiterův duch totiž představuje planetární mlhovinu. Ve hvězdných mapách ji naleznete pod katalogovou zkratkou NGC 3242 a její prstencovité vzezření odráží fakt, že jde o rozpínající se plynnou obálku zaniklé stálice. Obnažené stelární jádro lze ve velkých dalekohledech dokonce vytušit coby zmíněnou drobnou hvězdičku 12. velikosti ve středu mlhoviny.
Tento superhustý a velmi horký pozůstatek původní stálice ionizuje svým intenzivním zářením kyslíkové atomy v okolní planetární mlhovině, následkem čehož vydávají modrozelené světlo, pro NGC 3242 tak charakteristické. Ostatně planetární mlhoviny získaly své poněkud zavádějící označení právě proto, že se v dalekohledu podobají nevýrazným kotoučkům planet – zejména modrozelenému Uranu či namodralému Neptunu – přestože s oběžnicemi jako takovými nemají nic společného.
Za skutečnými planetami
Závěrem dodejme, že se na březnové obloze rozhodně nemusíte omezovat pouze na planetární přízraky, ale můžete pozorovat i některé ze skutečných planet. V případě těch jasnějších půjde vždy o ranní nebe nedlouho před rozedněním.
Jako první se nad jihovýchodním obzorem objeví jitřenka Venuše, zakrátko následovaná i naoranžovělým Marsem. Po většinu března je bude na obloze dělit jen 5° a v závěru měsíce se k nim přidá rovněž prstenci opásaný Saturn. Ve dnech 27. a 28. března pak planetární trio doplní také srpek ubývajícího Měsíce.
Přízrak plynného obra
Jupiterův duch reprezentuje typickou planetární mlhovinu: Tvoří ji „bubliny“ rozpínajícího se plynu vyvrženého původní stálicí, která se v podobě bílého trpaslíka s povrchovou teplotou 90 000 °C ukrývá v centru NGC 3242. Svým rychlým hvězdným větrem i silným ultrafialovým zářením formuje a ohřívá okolní plyn, jehož rozpínání současně brzdí interakce s mezihvězdným prostředím. Díky tomu mají vnitřní části mlhoviny teplotu až dva miliony stupňů, takže září zejména v rentgenovém oboru, zatímco výrazně chladnější vnější halo emituje zelené světlo prostřednictvím ionizovaných atomů kyslíku. Dva červené filamenty představují s největší pravděpodobností shluky chladného plynu – mnohem mladší než zbytek mlhoviny a také o poznání rychlejší – v nichž září především atomy dusíku.
Na NGC 3242 hledíme přibližně ze vzdálenosti pěti tisíc světelných let. Z rychlosti rozpínání pak plyne, že vznikla asi před 1 500 roky, a za tu dobu se nafoukla do průměru kolem dvou světelných let.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. března | 6 h 32 min | 17 h 26 min |
| 15. března | 6 h 03 min | 17 h 47 min |
| 31. března | 6 h 29 min | 19 h 13 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Ryb, 20. března v 16:33 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro.
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| Nov | 2. března | 6 h 53 min | 17 h 07 min |
| První čtvrt | 10. března | 9 h 35 min | 1 h 37 min |
| Úplněk | 18. března | 18 h 10 min | 6 h 22 min |
| Poslední čtvrt | 25. března | 2 h 10 min | 9 h 39 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – viditelná ráno nad jihovýchodem
- Mars – viditelný ráno nízko nad jihovýchodem
- Jupiter – nepozorovatelný
- Saturn – viditelný na sklonku března ráno nízko nad jihovýchodem
- Uran – viditelný večer nad západem
- Neptun – nepozorovatelný
Zajímavé úkazy v březnu 2022
- 6. března – setkání Venuše a Marsu na ranní obloze, ve vzdálenosti 4,5°
- 8. a 9. března – měsíční srpek poblíž Aldebaranu z Býka na nočním nebi
- 12. a 13. března – dorůstající Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
- 15. a 16. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
- 19. března – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
- 20. března – Venuše v největší západní elongaci, asi 47° od Slunce
- 23. a 24. března – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranním nebi
- 27. a 28. března – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Marsu, Venuše a Saturnu na ranní obloze nízko nad jihovýchodem; 27. 3. bude Měsíc od planet dělit zhruba 14°, 28. 3. asi 5°
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
