Noční obloha v březnu: Dočkáme se komety viditelné i bez dalekohledu?
Jarní oblohu ozdobí návštěva jedné z nejjasnějších známých periodických komet. Kometa 12P/Pons–Brooks by měla být viditelná již od 10. března, přičemž nejpříznivější podmínky pro její pozorování nastanou v druhé polovině měsíce.
Prvním vyslancem noci, který ozdobí podvečerní březnové nebe, se stane Jupiter s −2,2 mag, v souhvězdí Berana vysoko nad jihozápadem. V patách mu ovšem bude nejjasnější hvězda noční oblohy Sirius s −1,5 mag, ve Velkém psovi nad jihem. Jakmile je za soumraku rozpoznáte, přesuňte pozornost do míst, jež se na nebi nacházejí mezi nimi. Schválně, kterou z dalších nápadných stálic tam zahlédnete jako první? Bude to Orionův modrobílý Rigel s 0,2 mag, nebo některý z oranžových veleobrů, tedy Betelgeuze s 0,5 mag rovněž v Orionu či Aldebaran s 0,9 mag z Býka?
Merkur nad obzorem
Od 12. března navíc obohatí výhled nad západ uzoučký srpek dorůstajícího Měsíce a jen několik dní poté začne ve stejných místech přitahovat zrak ještě jeden „zářící bod“. Na rozdíl od předešlých planetárních i hvězdných gigantů ovšem půjde o trpaslíka: Merkur se zjeví těsně při západním horizontu a dosáhne jasnosti −1,1 mag. Den po dni se pak bude výhled na něj rychle zlepšovat s tím, jak poroste jeho výška nad obzorem – a to až do 24. března, kdy se planeta ocitne v největší východní elongaci, asi 19° od Slunce.
Až se tak stane, spatříte ji zhruba hodinu po západu Slunce v úhlové výšce okolo 7° nad západním horizontem. Její jasnost se ovšem mezitím sníží na −0,1 mag a nadále bude klesat. Po 24. březnu se navíc planeta začne rychle přibližovat ke Slunci, respektive k západnímu obzoru, až se na sklonku měsíce ze soumrakové oblohy vytratí. Tím také skončí jediné období její večerní viditelnosti v letošním roce.
Bude dost jasná?
Nicméně hlavní důvod, proč v březnu ve večerních hodinách zvednout hlavu k nebi, se jmenuje 12P/Pons–Brooks a o pozornost se hlásí po dlouhých 71 letech. Zmíněná periodická kometa je aktuálně na cestě do vnitřních částí naší soustavy a okolo Slunce se prosmýkne 21. dubna, kdy projde přísluním. Nedlouho poté, 2. června, proletí ve vzdálenosti 232 milionů kilometrů od Země a vydá se vstříc nejodlehlejšímu bodu své trajektorie, ležícímu přes pět miliard kilometrů daleko.
V období maximálního přiblížení k naší planetě ji však bohužel nezahlédneme, neboť bude vycházet i zapadat ještě během dne. Dá se říct, že nejpříznivější pozorovací podmínky nastanou s pořádným předstihem před samotnou kometou již v průběhu března, a to hned ze dvou důvodů: Jednak se bude vlasatice na nebi nacházet v rozumné vzdálenosti od Slunce a současně dostatečně vzroste její jasnost. Ošemetná otázka zní, do jaké míry k tomu dojde…
12P/Pons–Brooks totiž patří ke kometám, které umějí docela překvapit díky nečekaným zjasněním neboli vzplanutím. Uvedené jevy souvisejí s překotným nárůstem aktivity kometárního jádra, jež zničehonic vyvrhne do okolí velké množství plynu a prachu. V nedávné době došlo k poměrně dramatickému vzplanutí loni 20. července, kdy vlasatice zjasnila přibližně stokrát z 16 na 11 mag, načež její jasnost opět poklesla; a 5. října 2023, kdy zjasnila asi čtyřicetkrát z 15 na 11 mag.
Menší vzplanutí ovšem prodělala například i letos v lednu, a vývoj na březnovém nebi tak zůstává doslova ve hvězdách. Optimistické scénáře nicméně naznačují, že by mohla 12P/Pons–Brooks dosáhnout přibližně 5 mag, a být tudíž viditelná pouhýma očima – samozřejmě za příznivých pozorovacích podmínek pod tmavou oblohou. Rozhodně by však neměl být problém spatřit ji i v menším dalekohledu, snad včetně chvostu a komy zahalující jádro.
Blízko galaxie M33
Na kometu se zkuste zaměřit počínaje 10. březnem, zejména proto, že nastává nov a její pozorování nebude rušit svit Měsíce. Tou dobou už by měla dosahovat asi 6 mag a bude křižovat souhvězdí Andromedy. Zahlédnete ji tudíž na večerní obloze a zatím ještě vysoko nad severozápadním obzorem – hodinu po západu Slunce v úhlové výšce asi 25°. Určitě si však vezměte na pomoc dalekohled.
Po 12. březnu situaci zkomplikuje dorůstající Měsíc, který nebem propluje na dohled od komety. Ta se mezitím přesune z Andromedy do Ryb, přičemž by měla trvale zjasňovat, přinejmenším až na zmíněných 5 mag, a zapadat bude více než čtyři hodiny po Slunci. Právě druhá polovina března zřejmě přinese nejpříznivější podmínky pro její sledování, a to navzdory zakulacujícímu se Měsíci, jenž dospěje 25. března do úplňku.
Mezi 21. a 23. březnem najdete vlasatici asi 3° jihozápadně od známé spirální galaxie M33 v Trojúhelníku, což jí jistě přidá na atraktivitě zejména v astrofotografických kruzích. Do zmíněného souhvězdí ovšem zavítá jen krátce 27. března, kdy se během pouhých 11 hodin doslova prožene jeho jihozápadním cípem, a ještě téhož dne pak vstoupí do Berana.
Na počátku dubna už bude 12P/Pons–Brooks zapadat jen tři hodiny po Slunci a daný interval se bude nadále zkracovat. Většinu času ji proto zahlédnete na soumrakové obloze, navíc nízko nad západním obzorem nedaleko jasného Jupitera. Oproti světlému horizontu bude stále méně patrná, a pokud si nepřipraví některé ze svých pověstných vzplanutí, vytratí se na sklonku prvního dubnového týdne z podvečerního nebe úplně.
Famózní lovci komet
Kometa 12P/Pons–Brooks nese jména dvou pozorovatelů, kteří ji objevili nezávisle na sobě. První z nich, francouzský astronom Jean-Louis Pons, ji zaregistroval 12. července 1812 na hvězdárně v Marseille. Mimochodem, za 26 let zvládl vizuálně odhalit 37 vlasatic, takže mu v daném směru náleží světové prvenství. Američan William Robert Brooks si pak komety povšiml zcela náhodou při jejím následném návratu 2. září 1883, chvíli ovšem trvalo, než se ji podařilo ztotožnit s „Ponsovou“ vlasaticí z roku 1812.
Každopádně byl Brooks do jejího jména zahrnut zcela po zásluze. V obou případech ji nakonec bylo možné pozorovat pouhýma očima a roku 1883 předvedla i několik svých pověstných vzplanutí. Dodejme, že na žebříčku vizuálních objevitelů komet patří Brooksovi druhá příčka hned za Ponsem, a to s 27 „zářezy na pažbě“ dalekohledu.
Východy a západy Slunce
Datum | Východ | Západ |
1. března | 6 h 31 min | 17 h 27 min |
15. března | 6 h 02 min | 17 h 49 min |
31. března | 6 h 28 min | 19 h 14 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve Ryb, 20. března ve 4:06 SEČ vstupuje do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost, začíná astronomické jaro
Fáze, východy a západy Měsíce
Fáze | Datum | Východ | Západ |
Poslední čtvrt | 3. března | 1 h 28 min | 9 h 10 min |
Nov | 10. března | 6 h 27 min | 18 h 00 min |
První čtvrt | 17. března | 9 h 27 min | 2 h 21 min |
Úplněk | 25. března | 18 h 29 min | 5 h 48 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – viditelný ve druhé polovině března nad západem
- Venuše – nepozorovatelná
- Mars – nepozorovatelný
- Jupiter – viditelný večer vysoko nad západem
- Saturn – nepozorovatelný
- Uran – viditelný večer vysoko nad západem
- Neptun – nepozorovatelný
Zajímavé úkazy v březnu 2024
- 3. března – ubývající Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
- 13. března – setkání úzkého měsíčního srpku a Jupitera na večerním nebi; nejblíž (3,3°) si budou v okamžiku západu za západní obzor
- 14. a 15. března – seskupení dorůstajícího Měsíce, Plejád i Aldebaranu z Býka v první polovině noci: 14. 3. Měsíc asi 4° pod Plejádami, 15. 3. zhruba 9° nad nimi; níž nad obzorem viditelný také Jupiter
- 18. března – Měsíc poblíž Polluxe z Blíženců na noční obloze
- 21. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
- 24. března – Merkur v největší východní elongaci, přibližně 19° od Slunce
- 26. března – Měsíc poblíž Spicy z Panny na noční obloze
- 30. a 31. března – Měsíc poblíž Antara ze Štíra ve druhé polovině noci
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno