Noc po Slavkově: Bitva skončila, ale o trapasy nebyla nouze!
Historie je plná pozoruhodných příhod, které takřka upadly v zapomnění. V případě poslavkovských událostí se jednalo o úsměvné perličky
Navečer 2. prosince 1805 skončila nedaleko Slavkova na Moravě Bitva tří císařů a Napoleon, který právě vybojoval svou nejoslnivější bitvu, odejel po západu legendárního slavkovského slunce na Pozořickou poštu, kde přenocoval.
Střídání nocležníků
Spal málo, v noci jednal se stejně unaveným knížetem Lichtenštejnem, který ve dne vedl do boje rakousko-ruské jezdectvo a nyní přijel jménem císaře Františka II. žádat o příměří. Časně ráno projel Napoleon bojiště a odebral se na Kounicův zámek ve Slavkově, aby tu nejdřív ze všeho sepsal či nadiktoval svoji nejslavnější proklamaci k armádě. Začínala prostými slovy: „Vojáci! Jsem s vámi spokojen.“ Byl spokojen i sám se sebou a jistě cítil zadostiučinění, že odpočívá i spí ve stejné komnatě, ve které spal v noci před bitvou ruský imperátor Alexandr I., nyní prchající na východ.
TIP: Hon na divokou šelmu: Napoleonův boj s evropskými mocnostmi
Mezi jednáními a spoustou povinností stihl císař Francouzů nadiktovat také pár řádek své choti, z nichž ty závěrečné zněly takto: „Císař Alexandr si zoufá a vrací se do Ruska. Včera jsem se ve svém táboře setkal s německým císařem. Hovořili jsme dvě hodiny. Dohodli jsme se na rychlém uzavření míru. Počasí stále není tak zlé, jak by mohlo. [...]. Těším se na chvíli, kdy budu u tebe. Tady se šíří nějaká oční nákaza, trvá dva dny, mně se zatím vyhnula. Sbohem, drahá přítelkyně, mám se vcelku dobře a přál bych si tě objímat.“
Zapomenutá carem
Pokud jde o pobyt na slavkovském zámku knížete Kounice, je tu pikantní podrobnost, již zaznamenal generál Gourgaud, Napoleonův pobočník a v době císařova exilu na ostrově Svatá Helena zapisovatel jeho monologů. Ruský car Alexandr odjížděl z bojiště i ze zámku tak chvatně, že na něm zapomněl jakousi krásku, již Napoleonovo služebnictvo našlo zamčenou a velmi spoře oblečenou v jedné komnatě. Vítězný císař se jí uklonil, načež zavolal velkomaršálka svého dvora Duroca s tím, ať sežene kočár a nechá dámu dopravit za prchajícím imperátorem vší Rusi...
