Neznámý konflikt na 38. rovnoběžce: Druhá korejská válka (2)
Tři roky trvající korejská válka skončila 27. července 1953 příměřím – a přinesla patovou situaci. Poblíž 38. rovnoběžky vznikla demilitarizovaná zóna oddělující obě znepřátelené země. A právě toto místo se na konci 60. let 20. století stalo dějištěm vzrůstající severokorejské agrese, která místy dokonce přerostla v malou válku
Američané s Jihokorejci se snažili pohraniční agresi čelit zvýšeným hlídkováním v okolí DMZ, obzvláště pak v nočních hodinách, kdy bývala severokorejská aktivita největší. Současně bylo třeba zlepšit technická zařízení ochrany hranice. Pozorovatelny uvnitř DMZ byly opevněny pytli s pískem a vyzbrojeny kulomety a bezzákluzovými kanóny (ty se však umísťovaly skrytě, jelikož podmínky příměří zakazovaly přítomnost těžkých zbraní v DMZ).
Zóna smrti
Jižně od DMZ, kde již neplatila žádná omezení, začal být budován třímetrový drátěný plot zesílený kovovými profily a doplněný o žiletkový drát „concertina“. Podél plotu se táhl písečný pruh ke včasnému odhalení stop severokorejských narušitelů. Poslední úsek tvořilo 120 m široké „pásmo smrti“ zbavené vegetace, zaminované a opatřené nástražným drátem.
Předchozí část: Neznámý konflikt na 38. rovnoběžce: Druhá korejská válka (1)
Celé toto pásmo leželo pod dohledempozorovacích věží a opevněných postů vyzbrojených automatickými zbraněmi. Do „pásma smrti“ byly předem zaměřeny také dělostřelecké a minometné palby. Plány generála Bonesteela se však potýkaly s nedostatkem finančních prostředků, proto byla hranice kompletně „zadrátována“ až na konci června 1968.
Nové problémy
Ženijní zabezpečení hranice ale nebylo samospasitelným řešením, protože vycvičený severokorejský záškodník se dokázal „prostříhat“ na jih za necelou minutu, tudíž v okolí DMZ muselo neustále operovat dostatečné množství hlídek zajišťovaných mobilními silami rychlé reakce. V oblasti personálních zdrojů však panovala v době vypuknutí konfliktu krize, přičemž obě americké bojové jednotky v Jižní Koreji – 2. a 7. pěší divize, měly podstav a nebyly schopné vysílat dostatečný počet hlídek, aby zajistily účinné zablokování infiltračních tras.
Americké ozbrojené síly, které dosud posílaly to nejlepší ze svých řad do Vietnamu, musely urychleně poslat do Koreje dostatečný počet kvalitních posil. Problémem bylo rovněž horší vybavení amerických jednotek v Koreji, způsobené vyšší prioritou vietnamského bojiště. V rámci Bonesteelova programu však vojáci v Koreji dostali nové automatické pušky M16, které dokázaly vyrovnat dosavadní převahu Severokorejců se sovětskými automaty PPŠ-41, PPS-43 a AK-47. Do výstroje hlídek na DMZ se také dostaly protistřepinové ochranné vesty. Nejdůležitějším materiálovým vylepšením bylo vyslání vrtulníků UH-1, které silám na DMZ poskytly aeromobilní kapacitu a tím schopnost pružně a okamžitě reagovat na incidenty nejen v americkém sektoru, ale i po celé délce hranice.
Úspěšná obrana hranice
Rok 1968 i přes americká protiopatření přinesl největší nárůst severokorejské infiltrace a útoků, kterých proběhlo 22, zatímco o rok dříve jich v americkém sektoru zaznamenali 10. Nicméně lepší zajištění hranice a agresivnější taktika začaly způsobovat citelné ztráty i severokorejským záškodníkům. Američané se poučili a dokázali čelit protivníkovi i na úrovni malých jednotek, jelikož jejichž příslušníci se na službu v DMZ připravovali ve zvláštním kursu s intenzivní výukou taktiky hlídkování, přepadů a léček.
A tak na vrcholu „infiltrační sezony“, tedy mezi červnem a listopadem 1968 se například hlídkám americké 2. pěší divize podařilo zlikvidovat či zahnat zpět za hranice 25 z 27 severokorejských útočníků. Postupná technická, taktická i materiálová vylepšení nakonec začala slavit úspěch a počet přímých útoků v okolí DMZ se začal snižovat – v roce 1969 se událo jen 12 ozbrojených incidentů.
Zbyteční mrtví
KLDR tak její plán na rozpoutání povstání v Korejské republice nevyšel a musela nejen změnit strategii jak obsadit svého jižního souseda, ale i taktiku jak se dostat na jeho území, jelikož přechod přes DMZ již nebyl tak snadný jako dříve.
TIP: Bratrovražedné běsnění: Počátek války na Korejském poloostrově
K občasným ozbrojeným incidentům a ztrátám na životech docházelo na hranici i v dalších dekádách, ale už nikdy nedošlo k rozšíření do takové míry jako při „druhé korejské válce“ koncem 60. let. Při obraně hranice tehdy padlo 44 Američanů a 326 Jihokorejců, zranění pak utrpělo 111 Američanů a kolem 600 Jihokorejců. Severokorejská armáda ztratila více než 700 svých nejelitnějších vojáků.
