Neuvěřitelní tvorové, kteří vypadají jako z jiného světa
Paleta živočichů na naší planetě je tak pestrá, že se mezi nimi najdou mnozí tvorové, kteří jsou podle všech měřítek neobvyklí a bizarní. Podívejme se na pět pozemských živočichů, kteří působí jako obyvatelé jiného světa
Žábry hezky venku
Axolotl mexický (Ambystoma mexicanum) patří mezi učebnicové příklady neobvyklých obojživelníků. Tento malý příbuzný našich mloků a čolků žije pouze v některých mexických jezerech a u nás se mu někdy také přezdívá tygří mlok nebo (vodní) dráček. K dýchání mu slouží keříčkovitě rozvětvené žábry, které výrazně vystupují po obou stranách krku. Růžově zbarvený „mimozemšťan“ představuje nádherný příklad neotenie – zachovává si totiž schopnost rozmnožování i v nedospělém, larválním stadiu. Má také velikou schopnost obnovy svých poškozených tělesných částí.
Axolotl bohužel patří ke kriticky ohroženým druhům, kterým hrozí přímé vyhubení. Rozsáhlý výzkum v roce 2013 ukázal katastrofu – ve volné přírodě mexických jezer nebyl objeven jediný žijící axolotl (o pět let dříve přitom zoologové napočítali ještě 6 000 jedinců na 1 km²). (foto: Shutterstock)
Kříženec mravence s žirafou
Při detailních makro-záběrech působí mimozemsky většina běžných zástupců hmyzu. I tady ale objevíme některé druhy, které se v tomto bizarním světě vymykají běžným měřítkům. Příkladem za všechny může být nosatec žirafí (Trachelophorus giraffa) ze skupiny zobonoskovitých. Žije pouze na Madagaskaru a samečci dosahují maximální délky kolem 2,5 cm. Nejnápadnějším rysem tohoto brouka je neuvěřitelně prodloužený krk, který se uplatňuje zejména při stavbě hnízda a vzájemných soubojích. Pokud by bylo možné geneticky skloubit žirafu a mravence, pak by hypotetický klon mohl vypadat právě takto.
Když už jsme u žiraf – také tito afričtí sudokopytníci mají mnoho pozoruhodných tělesných adaptací. Kromě extrémně dlouhého krku o délce až 2,4 metru disponují také půlmetrovým jazykem a speciálními cévními přepážkami, které brání zpětnému toku krve do hlavy v okamžiku, kdy žirafa skloní při pití krk až k zemi. (foto: Shutterstock)
Ryba s vlastním prutem
Mezi zvláštně vyhlížející druhy bychom mohli zařadit spoustu zástupců vodní říše. Mezi nejzajímavější ale nepochybně patří rozedranci (Antennariidae). Tyto mořské ryby jsou často zavalité, mají tělo pokryté hrubými šupinami a na pohled si je můžete snadno splést s kameny nebo korály. Jejich prsní a břišní ploutvičky vypadají spíše jako malé nožky a k dispozici mají také zajímavou loveckou strategii – volný paprsek hřbetní ploutve představuje jakousi chvějící se návnadu, lákající jiné rybky do blízkosti rozedrancovy tlamy. Neuvěřitelná je také rychlost, jakou tato ryba dokáže kořist spolknout – byla změřena na pouhých několik milisekund!
Rozedranci jsou velmi nenároční na prostor. Pokud jim dané stanoviště vyhovuje, mohou na něm setrvat prakticky bez výraznějšího pohybu i několik týdnů. (foto: Shutterstock)
Dinosauří želva
Dlouhokrčka hadí (Hydromedusa tectifera) je nápadná svým extrémně dlouhým krkem i celkovou vizáží. Tento jihoamerický plaz obývá slepá ramena a zátočiny řek a často zde za pomoci svého dlouhého krku loví ryby a jiné drobné vodní obratlovce. Nad hladinu často vyčnívá jen její rypec s nozdrami. Krk této želvy je tak dlouhý, že jej ani nemůže úplně zatáhnout do krunýře. Protože právě dlouhým krkem připomíná vyhynulé sauropodní dinosaury, vysloužila si přezdívku „dinosauří želva“.
Je-li řeč o délce krku, pak žirafy, dlouhokrčky ani nosatci (v poměru k velikosti) nemohou konkurovat vyhynulým sauropodům. Tito druhohorní plazopánví dinosauři byli největšími suchozemskými tvory všech dob a někteří z nich (např. rod Mamenchisaurus) měli krk dlouhý až přes 15 metrů! (foto: Shutterstock)
Hvězda místo nosu
Také mezi savci nalezneme zástupce, kteří vypadají jako vyslanci z jiné galaxie. Příkladem může být hmyzožravec krtek hvězdonosý (Condylura cristata), žijící na východě Spojených států a Kanady. Příbuzný našeho krtka obecného je o trochu delší, ale jeho hlavní odlišnost představuje zakončení nosu v podobě jakýchsi monstrózních chapadélek. Jeho nos je jedním z nejcitlivějších orgánů v živočišné říši a krtek je díky tomu přeborníkem ve vnímání různě silných seizmických vln.
Krtci hvězdonosí jsou také neuvěřitelně rychlí jedlíci – identifikovat potravu a následně ji pozřít jim nezabere víc než 120–230 milisekund. Jejich mozek dokáže vhodnost či nevhodnost potravy posoudit za nepostřehnutelných 8 milisekund. Limitem už je zde pouze výkonnost nervového systému. (foto: Shutterstock)
