Nestárnoucí protiletadlový kanon Bofors: Strašák pilotů Luftwaffe (2)

První 40mm protiletadlová děla Bofors získala armáda Spojených států od Britů, a protože se nedařilo úspěšně dokončit vývoj dostatečně výkonného automatického kanónu domácí konstrukce, padlo rozhodnutí zahájit urychleně sériovou výrobu švédské zbraně. Produkce zbraní podle podkladů dodaných Brity se rozeběhla ilegálně bez obdržení licence a teprve v červnu 1941 došlo k podepsání oficiální dohody.

Předchozí část: Nestárnoucí protiletadlový kanon Bofors: Strašák pilotů Luftwaffe (1)

Pod hvězdami a pruhy 

Spojené státy dokázaly využít svého obrovského průmyslového potenciálu a v krátké době vyrábělo boforsy hned několik firem, z nichž nejvýznamnější byla společnost Chrysler. Roztříštění produkce, do níž se zapojilo i více než 2 000 subdodavatelů, však zároveň způsobovalo značné logistické obtíže. I přesto ale již v okamžiku vstupu Spojených států do války mohla armáda a námořní pěchota použít stovky 40mm protiletadlových kanónů a postupně se americké ozbrojené síly spolu s námořnictvem staly největším uživatelem těchto zbraní.

Údaje o počtech vyrobených kanónů se liší, ale pouze firma Chrysler „vychrlila“ přibližně 60 000 děl a 120 000 hlavní. V americké armádě sloužily boforsy především k protivzdušné obraně pozemních vojsk. Prapory protiletadlového dělostřelectva zařazené u divizí disponovaly třiceti dvěma kanóny ve čtyřech bateriích, k divizi námořní pěchoty pak náležely dvě baterie. Američané jako první také použili 40mm kanóny Bofors coby protitankovou zbraň, neboť si ověřili, že průbojné projektily si na vzdálenost zhruba 450 m dokáži poradit až s 50 mm silným pancířem.

Proti samurajům

V Tichomoří došlo i k úspěšnému nasazení boforsů proti polním opevněním a pevnůstkám. Samostatnou kapitolou historie zbraně je nasazení 40mm kanónů na palubách lodí amerického námořnictva. Od roku 1941 tvořila protiletadlovou výzbroj střední ráže plavidel výhradně děla Bofors a v průběhu oprav a rekonstrukcí je obdržely i starší lodě. Kanóny se dodávaly v řadě modifikací, které se lišily především lafetací.

Nejúčinnější protiletadlovou zbraní křižníků, bitevních a letadlových lodí se stala sestava čtyř kanónů na jedné platformě, která svou rychlostí palby a účinkem dokázala okolo napadených lodí vytvořit téměř neprostupnou přehradu. Například při vylodění na Okinawě jen v průběhu odpoledne 6. dubna 1945 zaútočilo na invazní flotilu 182 japonských letounů s mizivými úspěchy. Třicet pět z nich zničila lodní protiletadlová obrana a drtivou většinu sestřelů měly na svém kontě právě 40mm kanóny dopravních a doprovodných lodí. 

Také mohutná protiletadlová výzbroj amerických těžkých plavidel umožnila do značné míry eliminovat nebezpečí hrozící od letounů kamikaze. V posledním válečném roce měla například bitevní loď South Dakota na palubě úctyhodných 17 čtyřčat ráže 40 mm. Americké letadlové nosiče, kterým hrozilo největší nebezpečí, měly v té době na palubě zpravidla 40 dvou- a čtyřhlavňových variant děl Bofors. 

Ve službách Osy

Wehrmacht získal první boforsy spolu s jejich vycvičenými obsluhami v březnu 1938 pohlcením rakouského Bundesheeru. Ten disponoval 132 kanóny, které Němci převzali pod označením 4-cm-Flak Bofors (ö). Další zbraně jim padly do rukou po porážce Polska a desítky kanónů se podařilo ukořistit také Britskému expedičnímu sboru stejně jako holandské a belgické armádě. Mnoho boforsů získal Wehrmacht rovněž po obsazení Norska, protože v této zemi probíhala jejich licenční výroba. Ukořistěné zbraně pak sloužily především u pobřežní obrany, která v červenci 1941 disponovala 247 kusy. Desítky kusů používala také Luftwaffe k obraně svých letišť. Pozadu nezůstalo ani námořnictvo a protiletadlovou výzbroj křižníku Admiral Hipper v průběhu války posílilo šest 40mm kanónů.

Významným uživatelem protiletadlových děl Bofors se stalo také Maďarsko, které zakoupilo licenci na jejich výrobu již v předválečném období. Od roku 1936 do počátku roku 1945 dodala firma MÁVAG maďarské armádě 934 děl, z nichž 135 bylo v samohybné verzi na tankovém podvozku. Ty se nazývaly 40M Nimród. Celkem 150 kanónů z poslední výrobní série odebrali také Němci. Boforsy z britských dodávek ale používala na opačné straně fronty také Rudá armáda.

TIP: Ještěrka PLDvK: Protiletadlový komplex z Brna bojoval na Balkáně, v Libyi i v Kongu

Pozoruhodné je, že kanóny nebojovaly na obou stranách fronty pouze v Evropě, ale také v Tichomoří. Japonská armáda totiž ukořistila desítky QF 40 Mark I po obsazení Singapuru a na jejich základě zkonstruovala vlastní protiletadlovou zbraň, označovanou jako Type 5. Pro úplnost musíme uvést, že licenci na výrobu kanónů obdržela také Francie a Rumunsko. Výčet uživatelů 40mm kanonů Bofors však zahrnuje prakticky všechny armády bojující na frontách druhé světové války, protože pouze mizivá část z nich nezařadila tyto vynikající zbraně do své výzbroje alespoň v počtu několika kusů.