Neslavné kolonizace: Evropané se v Severní Americe potýkali s hladem i vzpourami

San Miguel de Gualdape sesbíralo hned několik prvenství. A zrovna pozitivní nebyly. Oficiálně je považováno za vůbec první osadu, kterou na kontinentálním pobřeží Nového světa založili Evropané. Respektive Španělé. Byla to také první kolonie, do níž byli navezeni otroci z Afriky. A stala se též prvním dějištěm povstání otroků. 

I proto tenhle „počin“ z roku 1526 neměl dlouhého trvání. Nejprve se kriticky zpozdila loď se zásobami. Osadníci už nestačili včas zasít, a tak nebylo co sklízet. Přišel hlad následovaný epidemií, na niž vymřely dvě třetiny kolonizátorů. Poté se mačetami o svá práva přihlásila stovka otroků. Hrstka zbývajících osadníků tak raději odplula.

Hlad

Psal se roku 1559, když se conquistador Tristán de Luna y Arrellano pokusil nápad se založením kolonie na nové výsostné španělské půdě zopakovat. Z neúspěchu San Miguel de Gualdape se trochu poučil, a tak svou výpravu pojal jinak. Loď plně naloženou startovními zásobami bral pro jistotu hned s sebou, stejně jako početný zástup vojáků hlídajících otroky. Jenže loď s proviantem, která kotvila u pobřeží Ochuse, záhy po přistání potopil hurikán. S tím nikdo předem nepočítal. Rázem bylo příliš mnoho lidí na příliš málo potravin. A svůj nárok na jídlo nejhlasitěji obhajovali vyzbrojení vojáci. I tady proto došlo ke vzpouře, která do dvou let vedla k „vyhasnutí“ kolonizačního projektu.

Indiáni

Naprostým selháním – a také pořádným masakrem – skončila v roce 1570 španělská kolonie u Ajacánu. Devět jezuitských kněží se zástupem osadníků původně zamýšlelo, že se usadí na březích zátoky Chesapeake. To místo jim měl vybrat Paquiquineo. Kdo? Indián, příslušník Powatanského kmene, kterého odtud před devíti lety unesli a od té doby jej učili křesťanským způsobům. Paquiquinea ale zjevně víra nezasáhla tak, jak si kněží představovali. Vodil je hlubokými lesy tak dlouho, až se vyčerpali. Pak si odskočil za náčelníkem a požádal ho, aby ani jednoho z těch cizáků nenechal naživu. Až moc dobře věděl, jak se to s tou jejich křesťanskou láskou má.

Zmizelá

I přes naprostý neúspěch zamýšlené mise se z Roanoke stala ta nejslavnější kolonie na severoamerickém kontinentu. Byť se tedy k jejímu názvu často po právu dodává „ztracená“ nebo „zmizelá“. Oficiálně ji v roce 1585 založil slavný mořeplavec britské koruny Walter Raleigh. Už po roce se ukázalo, že to na sukces nevypadá. Osadníkům komplikovaly život konflikty s domorodci a hlad. Guvernér osady, John White, tedy odplul pro zásoby. Mezitím ale vypukla válka se Španělskem, takže se zpět vrátil s tříletým zpožděním. To už osada na Roanoke neexistovala. Všichni osadníci zmizeli. Neznámo kam. Zkrátka záhada.

Ostrov Hrdlořezů

Sable Island u pobřeží Nového Skotska měl příšernou reputaci. Nazývali ho hřbitov Atlantiku, protože se u jeho pobřeží vršily vraky ztroskotaných lodí. Místodržitel tzv. Nové Francie, Marquis De La Roche, to vyřešil neotřele. Tam, kde stejně většina lodí „skončila“, se rozhodl vytvořit přístav a osadu. Háček vězel v tom, že se na prokletý Sable Island nikomu moc nechtělo. A tak obešel francouzské věznice a nabídl odjezd trestancům. Dostanou druhou šanci! Sedmdesát vězňů skutečně do cíle dorazilo, ale nepřekvapivě se hned začali mordovat. De La Roche raději přestal ostrov zásobovat. V roce 1603 tu přežívalo už jen posledních jedenáct „kolonistů“. Ostatní se mezi sebou pobili.

Zima

Francouzi to s kolonizací Nového světa nevzdali. Už v roce 1604 založili osadu Saint Croix – zhruba na současné hranici mezi Kanadou a USA. I když místo pečlivě vybral kartograf Samuel Champlain a celou kampaň štědře financoval šlechtic Pierre Dugua de Mons, nefungovalo to. 

„Je tu šest měsíců zimy a šest měsíců podzimu,“ zhodnotil situaci Champlain. Jen během první sezony pomřelo z původních osmdesáti osadníků celých pětatřicet. Hladem, mrazem, na kurděje. Proto se raději přeživší sbalili a odpluli na jih do Port Royal. Ani tam se však osadníci neudrželi více než tři roky. 

Hurá domů!

Kolonie Popham – také známá jako kolonie Sagadahoc – byla anglická koloniální osada v Severní Americe. Vznikla v roce 1607 z iniciativy společnosti Plymouth Company a nacházela se v Maine na místě dnešního Phippsburgu, poblíž ústí řeky Kennebec. Sláva Nové Anglie ale vydržela jen 14 měsíců…

Kolonii nezdevastovaly útoky indiánů nebo hlad a vlastně se mohla docela dobře „udržet“. Položil ji až stesk po domově. 

Pravda, polovina obyvatel sice první zimu v roce 1606 nepřežila, ale dvě následující sezony už dokázali osadníci ustát skoro beze ztrát. Jejich odhodlání nalomila až smrt původního velitele výpravy George Pophama. Na jeho místo totiž nastoupil Gilbert Raleigh – synovec již dříve zmíněného Waltera Raleigha. Jenže ten se vzápětí dozvěděl, že na něj v Anglii čeká dědictví. Severoamerické dobrodružství tím pro něj ztratilo cenu a spolu s posledními pětačtyřiceti žijícími osadníky se vydal zpět domů.