Nepovedené zbraně 2. světové války (6): Japonská napodobenina pistole Mauser
Největší konflikt v dějinách přivedl na scénu veliký počet zbraní. Z některých se staly legendy, které určovaly další vývoj ve zbrojním průmyslu. Jiné však zůstaly zcela nepodařené
Už od počátku 20. století představovala standardní služební pistoli japonské armády povedená zbraň, na Západě nejznámější pod názvem Nambu. Konstruktér Kijiro Nambu byl nejspíše ovlivněn designem německé pistole Mauser, kterou jeho zbraň připomínala.
Nejrozšířenějším se stal typ Nambu 14, jenže se zvyšováním stavů japonské armády kvůli válce v Číně se ukázalo, že dodávky těchto zbraní nepostačují, protože pistole se přidělovaly nejen důstojníkům, ale též osádkám tanků či letadel.
Sázka na špatného koně
Tehdy japonská armáda udělala chybu, neboť se rozhodla, že právě pro tankisty a letce zavede druhý typ služební pistole, a sice zbraň Nambu 94. Jak napovídá název, zkonstruoval ji znovu Kijiro Nambu, který se snažil odlehčit a zjednodušit své předchozí typy, avšak výsledkem byl přesný opak.
Vznikla velmi složitá a navíc hodně nevzhledná pistole, která původně směřovala na civilní trh, kde se však neprodávala dobře. Navzdory tomu ji japonská armáda zavedla do výroby a vojáci záhy poznali, že dostali jednu z nejhorších služebních pistolí, které se kdy objevily. Pistole měla zásobník na pouhých šest nábojů ráže 8×22 mm.
Její mechanismus se vyznačoval součástmi vystupujícími z levého boku zbraně, a pokud došlo k jejich nechtěnému stisku (což se například v útrobách tanku mohlo stát poměrně snadno), došlo často k výstřelu. Kromě toho trpěly pistole Nambu 94 nízkou (a navíc stále klesající) kvalitou výroby způsobenou válečnými podmínkami. Ta se pak odrážela na špatné spolehlivosti. Pistole se také rychle opotřebovávaly, což spolu s jejich „kvalitou“ způsobilo, že se jich dochovalo jen málo. Mezi sběrateli tak dnes mají značnou cenu.
