Nepovedené zbraně 2. světové války (2): Kulometné fiasko
Největší konflikt v dějinách přivedl na scénu veliký počet zbraní. Z některých se staly legendy, které určovaly další vývoj ve zbrojním průmyslu. Jiné však zůstaly zcela nepodařené
Společnost Breda ve 20. letech reagovala na požadavek italské armády na nový lehký kulomet a vyvinula několik modelů. Armáda nakonec jako standardní přijala Modello 30, který se stal základním italským typem během druhé světové války. Nelze však říct, že šlo o povedenou konstrukci – spíše naopak.
Dodnes přetrvává názor, že se jednalo snad o nejhorší lehký kulomet, jaký kdy existoval. Zbraň využívala dosti zvláštní mechanismus pracující na bázi krátkého zákluzu hlavně a uzamčení závěru otočnou objímkou. Systém ale byl extrémně nespolehlivý a další zdroj problémů představovalo vyhazování nábojnic, jež potřebovalo jejich olejování, takže součástí kulometu muselo být olejové čerpadlo. To však způsobovalo, že se zbraň pořád zanášela prachem a pískem, což mělo zejména v Africe fatální následky.
Nejhorší lehký kulomet
Za šťastné nelze považovat ani zásobování náboji, protože zbraň měla z jakéhosi záhadného důvodu zásobník, do kterého se zasunoval velmi křehký pás s 20 náboji ráže 6,5×52 mm. Pokud došlo k jakémukoliv poškození zásobníku nebo pásu (a to se stávalo často), zbraň byla nepoužitelná. Kromě toho se kulomet často přehříval. Hlaveň se sice dala vyměnit, jenže postrádala jakýkoli držák či rukojeť, takže k manipulaci voják potřeboval rukavice.
Problémy působilo i přenášení, jelikož spousta výstupků zachytávala za oděv a výstroj. A když všechno (jen velice vzácně) fungovalo tak, jak mělo, nebyly výkony kulometu Breda Modello 30 nijak výjimečné. Vadila hlavně nízká kadence (max. 500 ran za minutu) a málo výkonné střelivo. Menší množství kulometů bylo sice později adaptováno na novou ráži 7,35×51 mm, ale zmíněné nedostatky to samozřejmě nenapravilo a zbrani už navždy zůstala její mizerná pověst.
