Neopěvovaný louskáček pancířů (2): Německá pancéřovka Panzerfaust 3

K míření slouží u základní verze Panzerfaustu PzF 3 klasický optický zaměřovač UP-7V, k výstřelu dochází pomocí pružinového mechanismu po stisku spouště umístěné na odpalovacím zařízení. Jakmile je projektil vymeten z trubice, doletí setrvačností do bezpečné vzdálenosti od tankoborníka, kde se zažehne raketový motor. Tím dosáhne granát maximální rychlosti a následně opět setrvačností dorazí až k cíli. Operátor má u sebe vždy přinejmenším dvě střely, pomocník přenáší další tři. 

Předchozí část: Neopěvovaný louskáček pancířů (1): Německá pancéřovka Panzerfaust 3

Jen pro denní boj

Aby nedošlo ke zranění obsluhy blízkou explozí, vestavěný mechanismus odjistí bojovou hlavici až zhruba po pěti metrech letu. Jakmile je granát aktivován, exploduje buď po kontaktu s cílem, nebo automaticky po dohoření pohonné látky (maximální dolet činí asi 920 m). Díky tomuto řešení se v terénu nezůstane válet nebezpečná munice, jež by v budoucnu mohla ohrožovat civilisty.

Novější provedení Panzerfaustu 3 se už mohou pochlubit ergonomickým rozmístěním ovládacích i úchopových prvků – od rukojeti po spoušť. Tankoborník tak dokáže odpálit střelu prakticky z jakékoliv polohy: vestoje, vkleče i vleže. Dodejme, že Bundeswehr nakonec ustoupil od původní koncepce zbraně na jedno použití. Po výstřelu tedy voják zahodí pouze odpalovací trubici, zatímco rukojeť se spoušťovým mechanismem a mířidly použije pro další boj.

Během let postupně spatřila světlo světa celá řada variant. Hlavice nejstaršího modelu Pzf 3 dokázala penetrovat až 700 mm ocelového pancíře. Zmíněný typ zaměřovače omezoval použití zbraně výhradně na boj za denního světla, a zatímco maximální dostřel na pohyblivý cíl činil 300 metrů, u stacionárních cílů šlo o 400 metrů. 

Proti reaktivnímu pancíři

Koncem 90. let vystřídal „trojku“ vylepšený model PzF 3-T (T jako Tandem), disponující zdvojenou hlavicí určenou k překonání reaktivního pancíře. „Bodec“ vyčnívající z hlavice obsahuje primární nálož, která přivede k explozi blok aktivního pancéřování – a uvolní tak „cestu“ k ocelové korbě či věži explozivnímu paprsku ze sekundární hlavice. Dostřel se oproti starší modifikaci nezměnil, zato přibyla možnost instalovat před optický zaměřovač zařízení pro noční vidění nebo zesilovač zbytkového světla.

Zásadní inovaci přinesl Panzerfaust 3-T600 doplněný o balistický počítač IS2000 kombinovaný s denním laserovým zaměřovačem. Výsledkem je prodloužení dostřelu na pohybující se techniku až na 600 metrů, přičemž další modernizací vznikl zaměřovač zvaný Dynarange. Uživatelé této pancéřovky získali také možnost klást na nepřítele samočinně fungující léčky. K PzF 3-T600 si mohou dokoupit tripod vybavený pokročilými senzory, které po akustické detekci cíle zbraň automaticky odpálí pomocí infračerveného čidla.

Také pro speciály

V setu nechybí ani noční zaměřovač Simrad KN 250. Panzerfaust 3-IT600 (IT jako Improved Tandem) si díky vylepšené munici poradí až s 900mm pancířem, případně s reaktivním pancířem a 750 mm oceli. Tento model má několik subverzí včetně provedení PzF-N, jež vzniklo jako odpověď na vynikající švédsko-britskou zbraň NLAW (Next Generation Light Anti-Tank Weapon).

Speciálním jednotkám slouží Panzerfaust 3LTW s váhou sníženou pod 10 kg, se vzdálenějšími cíli si má zase poradit Panzerfaust 3LR. Disponuje poloaktivním laserovým naváděcím systémem s dlouhým dosahem a ničí obrněnce až na 800 metrů. Opomenout nesmíme munici zvanou Bunkerfaust, určenou primárně pro boj v městské zástavbě, jež se v nabídce objevila v polovině 90. let. Aktuální cena nejmodernější verze odpalovacího zařízení se pohybuje kolem 11 000 dolarů. Standardní protitanková munice vyjde na 300 USD, zmíněný granát Bunkerfaust asi na dvě stovky.

Pro uživatele v Evropě...

Konstruktéři vyvinuli podle požadavku německé armády také několik cvičných verzí. Ta nejjednodušší nese označení Panzerfaust 3 EX a má totožné rozměry i váhu jako skutečná zbraň, nicméně neobsahuje trhavinu ani hnací náplň. Slouží tedy výhradně pro nácvik základní manipulace. Panzerfaust 3 AGDUS před stavuje trenažer střelby, který pomocí vysílání a přijímání laserových paprsků umožňuje simulovat skutečné odpálení i zásah cíle bez rizika zranění. Model Panzerfaust 3 UEB-T odpovídá ostré verzi, ovšem používá jen podkaliberní granáty ráže 18 mm. Na konci řady cvičných systémů stojí Panzerfaust 3 UEB 60 mm. Z něj voják může odpálit realisticky vyhlížející střelu o stejné hmotnosti jako u kumulativního granátu, avšak bez trhaviny – obsahuje jen hliníkovou náplň.

Panzerfaust 3 EX (zdroj: Wikimedia Commons, Sonaz, CC BY-SA 3.0)

K evropským uživatelům vydařené zbraně se kromě Německa zařadila též Belgie, Nizozemí, Švýcarsko a Itálie. Od poloviny 90. letech na Apeninský poloostrov putovalo 2 000 odpalovacích zařízení se 17 000 střelami, v roce 2007 římské ministerstvo obrany dokoupilo ještě 7 100 modernějších Panzerfaustů 3-T.

...i po celém světě

V Asii používají německý granátomet ozbrojené síly Japonska, Jižní Koreje a Iráku, v Jižní Americe peruánská armáda. Specifickou kapitolu v dějinách Panzerfaustu 3 představuje jejich užívání kurdskými milicemi Pešmerga, které – v rámci výcvikové podpory Bundeswehru v Iráku – obdržely 200 odpalovacích zařízení a 2 500 granátů.

TIP: Dělostřelectvo chudých: Tajemství úspěchu ručního protitankového granátometu

Lehký reaktivní granátomet si už stihl zabojovat v Afghánistánu a irácké i syrské občanské válce. Nyní prochází dalším nasazením na Ukrajině, kde pomáhá tamní armádě po boku zbraní NLAW a Javelin ničit obrněnce ruských invazních sil. Německo má coby země původu právo veta na vývoz panzerfaustů, což platí i u zbraní už prodaných zahraničním zákazníkům. Začátkem března 2022 Němci povolili nizozemské vládě předat Ukrajincům 40 odpalovacích zařízení se 400 střelami a stovky kusů dodali sami. Další zbraně budou zřejmě brzo následovat.