Německé stíhačky Albatros: Elegantní lovec císaře Viléma (1)

Na začátku první světové války již všechny světové mocnosti disponovaly vojenským letectvem, šlo však pouze o neozbrojené průzkumné stroje. Letci po sobě vedli palbu pouze z pušek a pistolí, protože kulomety představovaly pro křehké letouny nemalou zátěž a hlavně z nich nešlo střílet dopředu. Tam totiž překážela točící se vrtule. Tento problém jako první vyřešili Němci, kteří v létě 1915 nasadili Fokkery Eindeckery. Ty sice nebyly příliš rychlé ani obratné, měly však převratnou novinku v podobě synchronizátoru, jenž dokázal „sladit“ otáčky vrtule s výstřely kulometu.

Císařské letectvo díky nim ovládlo ve druhé polovině roku 1915 vzdušnou arénu nad západní frontou. V lednu 1916 však Francouzi kontrovali nasazením výkonných Nieuportů 11. Jednalo se o dvouplošníky s výrazně menším spodním křídlem a výklopným kulometem na horním křídle. Němci se pokusili situaci zvrátit a zahájili výrobu rovněž dvouplošných Fokkerů D.I a Halberstadtů D.II, které ale zklamaly a na Nieuporty 11 ani nové 17 rozhodně nestačily. Velení císařského letectva tak velmi tlačilo na všechny své výrobce letounů, aby situaci řešili.

Od průzkumníků...

Mezi oslovené firmy patřila i berlínská společnost Albatros Flugzeugwerke (AFW), která se do té doby zaměřovala na konstrukci a výrobu dvoumístných průzkumných letounů. Na začátku léta 1916 začal tým šéfkonstruktéra Rudolfa Schuberta a technického ředitele Roberta Thelena pracovat takřka souběžně na stavbě dvanáctikusové série prototypů nové stíhačky.

Všechny tyto letouny poháněl nejsilnější dostupný motor Mercedes D.III o výkonu 108 kW. Měly také mohutnou výzbroj tvořenou dvojicí 7,92mm synchronizovaných kulometů LMG 08/15. Všechny letouny měly stejný krásně aerodynamicky tvarovaný trup celodřevěné konstrukce s nosným překližkovým potahem. Poloskořepinová konstrukce byla na tehdejší dobu novátorský konstrukční prvek podobně jako celokovové ocasní plochy s plátěným potahem. Křídla všech prototypů měla dřevěnou konstrukci a rovněž je krylo plátno. Právě v křídlech prototypů byly největší rozdíly.

...ke stíhačkám

Stroje, které se staly vzorem pro sériové Albatrosy D.I, nesly horní křídlo dost vysoko nad trupem, díky čemuž měl pilot výborný výhled přímo před sebe, dopředu, ale nahoru viděl špatně. Letadla prošla testy během srpna 1916 a vzbudila u zkušebních pilotů opravdové nadšení. Vyznačovala se rychlostí, obratností a dobře stoupala. Navíc měla velmi příjemné letové vlastnosti, a tak okamžitě přišla objednávka na 50 stíhaček.

První vyrobené kusy přišly už o měsíc později k nedávno založené letce Jasta 2 (Jagdstaff el – stíhací letka). Té velel nejslavnější německý stíhač té doby kapitán (Hauptmann) Oswald Boelcke, který měl tehdy na účtu už 19 vzdušných vítězství. Než dokončil formování jednotky, létal nad frontu sám a již 2. září vybojoval první sestřel na albatrosu. Do poloviny měsíce si připsal dalších šest vítězství. K patrně první akci jednotka pod jeho velením vzlétla ráno 17. září 1916, když pět albatrosů napadlo formaci britských RAF B.E. 2 a každý z německých pilotů si připsal po sestřelu.

Mezi nimi byl i tehdy ještě neznámý Manfred von Richthofen. Od toho dne pak Boelckovi muži rozjeli vítěznou sérii a do konce měsíce nárokovali 25 sestřelů, v říjnu číslo stouplo dokonce na 32. Ukázalo se, že albatrosy mají jednoznačnou převahu nad všemi stíhačkami Dohody, naprostá jatka pak rozpoutaly mezi dvoumístnými pozorovacími stroji. Nadvláda císařských stíhačů ve vzduchu byla obnovena a jen v průběhu září a října ztratil nepřítel 211 strojů. 

Dvojka s lepším výhledem 

I když si Albatrosy D.I vedly skvěle, piloti si stěžovali na výhled, kterému překáželo poměrně vysoko položené křídlo. Tento problém konstruktéři vyřešili u některých z původních dvanácti prototypů. Na jejich základě vznikla verze D.II, která se začala stavět prakticky současně s padesátikusovou sérií D.I. Kromě výroby u mateřské společnosti AFW vzniklo dalších 75 kusů u firmy Luftverkehrsgesellschaft (LVG). Díky přiblížení horního křídla ke spodnímu se výrazně zlepšil výhled nahoru a piloti si novou verzi pochvalovali. Nově je kromě Jasta 2 dostávaly i další útvary. Ale ani tato „superstíhačka“ nezaručovala nesmrtelnost – 28. října 1916 na ní totiž Oswald Boelcke zahynul při srážce během souboje se zastaralou britskou stíhačkou Airco DH.2.

Pokračování: Elegantní lovec císaře Viléma: Německé stíhačky Albatros (2) (vychází v neděli 2. června)

V listopadu 1916 Němci měli na západní frontě celkem 20 letek a u většiny z nich tvořily albatrosy alespoň část výzbroje. Převaha byla ještě o to zřetelnější, že císařští letci operovali většinou v síle celé letky a v boji tak těžili z početní převahy. Německou převahu nezvrátila ani nová stíhačka SPAD S.VII, kterou Francouzi nasadili ve stejné době. Britové se zase pokusili kontrovat nasazením letadla Sopwith Pup, ale ani tím se mnoho nezměnilo.