Německé jednotky SS: Hledání identity Himmlerova černého řádu (1)

Schutzstaffel se zrodila roku 1925 coby osobní stráž šéfa nacistické strany Adolfa Hitlera. Během let mohutněla, přebírala rozsáhlejší úkoly a její struktura se stávala stále složitější. Proto v roce 1934 došlo k rozdělení SS na tři části.

Trojice pilířů 

První „oddělení“ tvořily Allgemeine-SS neboli úřednická sekce, která se starala o situaci v Německu a o správu okupovaných území. Podléhal jí Hlavní říšský bezpečnostní úřad (Reichssicherheitshauptamt), jehož součást tvořila mimo jiné tajná policie gestapo či bezpečnostní služba Sicherheitsdienst. Úředníci měli na starosti též rasové a osidlovací záležitosti.

Druhou sekci představovaly ozbrojené SS-Verfügungstruppe (dispoziční oddíly), které se postupně přeměnily ve vlastní armádu NSDAP známou jako Waffen-SS. Během války se vedle pozemní armády, letectva a námořnictva staly de facto čtvrtou složkou německé branné moci. Poslední část Schutzstaffel představovaly SS-Totenkopfverbände – strážní oddíly koncentračních a vyhlazovacích táborů, z nichž se časem vyčlenila i elitní bojová divize Totenkopf.

Ze složité organizace a různorodosti úkolů vyplývala značná roztříštěnost členské základny SS. Heinrich Himmler, který se do čela Schutzstaffel postavil už roku 1929, si tuto situaci uvědomoval a s fanatickou houževnatostí usiloval o stmelení svého „řádu“ jednotnou ideologií. Neváhal přitom kombinovat různorodé historické odkazy, mytologické prvky nebo principy přejaté z institucí podobného charakteru. Základní princip Schutzstaffel měla od začátku tvořit výlučnost, avšak Himmlerovi trvalo několik let, než ke vstupu do SS příslušníky vyšších společenských vrstev přesvědčil. Tyto osoby totiž nehodlaly riskovat svou budoucnost spojením s neetablovanou organizací – nejprve se chtěly ujistit, zda NSDAP dokáže získanou moc udržet. 

SS jako společenství elit 

Teprve poté, co nacisté rozbili opozici a vypořádali se s „vnitřními nepřáteli“, mohl Himmler začít budovat organizaci jako společenství elit. Reichsführer-SS nabízel členství v SS coby cestu k moci. Argumentoval, že Schutzstaffel může plnit svou funkci ve společnosti jen tehdy, pokud v sobě spojí pruskou tradici vojáctví, vznešené smýšlení aristokracie a tvůrčí energii podnikatelů. To vše v souladu „s principem rasového výběru a sociálními potřebami doby“.

Mnozí Němci volání vyslyšeli – někteří pro své sympatie k nacismu, jiní z prosté touhy po vlivných pozicích. Do černého řádu tak vstupovali šlechtici, vysokoškolsky vzdělaní měšťané v čele s právníky, armádní důstojníci, a dokonce i rolníci. Ti sice nepatřili mezi elitu v původním slova smyslu, avšak dle Himmlerových představ měli právě oni tvořit základ „rasové obrody němectví“.

Příliv odborníků umožnil SS fungovat ve všech odvětvích, která Reichsführer pro růst moci potřeboval, ale zároveň rozmělnil ideologickou podstatu instituce. Pestré sociální složení úředníků Allgemeine-SS i bojovníků Verfügungstruppe oslabovalo sounáležitost, která byla pro Himmlera vším. Schutzstaffel v jeho očích tvořila řád vyvolených, a tak pro něj vytvořil jakési nové „náboženství“ – ideologický základ SS, s jehož pomocí usiloval o posílení soudržnosti a jednoty. 

Těžký život nováčka

Ačkoliv se Himmler dlouhé roky pokoušel zbavit Schutzstaffel vlivu katolické církve, paradoxně převzal mnoho prvků od jezuitského řádu. Už samotný nábor členů se podobal systému přijímání noviců do Tovaryšstva Ježíšova. Prošel-li kandidát výběrovým řízením kontrolujícím jeho rasové a tělesné parametry, musel absolvovat zdlouhavý přijímací rituál. Každý milník „noviciátu“ se shodoval s některým významným výročím historie NSDAP. Přijímání mladíků do SS připadalo vždy na 9. listopadu, tedy den neúspěšného pivního puče z roku 1923.

Uchazeč získával hodnost Staffel-Bewerber a první uniformu bez výložek. K 30. lednu (výročí převzetí moci nacisty) povýšil na Staffel-Jungmanna a obdržel předběžný průkaz. Slavnostní přísaha se odehrávala v den Hitlerových narozenin 20. dubna. Staffel-Anwärter musel bezchybně pronést: „Přísahám ti, Adolfe Hitlere, jako vůdci a kancléři Německé říše, svou věrnost a statečnost. Tobě a tebou jmenovaným představeným slibuji poslušnost až do hrobu. K tomu mi dopomáhej Bůh.“

Vymývání mozku

Poté dostal výložky a finální legitimaci. Ani tím přijímací proces nekončil, neboť uchazeč musel ještě splnit normy pro zisk sportovního odznaku a složit světonázorovou zkoušku. Cílem těchto procedur bylo co nejpevněji ukotvit Hitlerův kult. Zkouška sestávala ze série otázek a odpovědí, které hraničily s vymýváním mozků: „Proč věříme v Německo a ve vůdce?“ „Protože věříme v Boha, věříme v Německo, které Bůh tomuto světu stvořil, a ve vůdce Adolfa Hitlera, jehož nám seslal.“ „Komu musíme sloužit?“ „Našemu národu a našemu vůdci Adolfu Hitlerovi.“ 

Pokračování: Německé jednotky SS: Hledání identity Himmlerova černého řádu (2)

Pokud Staffel-Anwärter v testu uspěl, čekala ho povinná praxe u Reichsarbeitsdienstu (Říšské pracovní služby) nebo Wehrmachtu, po níž se vrátil coby Staffel-Vollanwärter. Získal-li pozitivní hodnocení, mohl být s konečnou platností přijat do Himmlerova řádu.